Jen slabou útěchou je to, že deficit je od poloviny loňského roku plánován na 500 miliard korun. Toto číslo je třeba vnímat v kontextu tuzemského legislativního procesu jako maximální možné, nikoli jako částku, s níž bychom měli poměřovat nynější výsledek.
Na podporu ekonomiky v souvislosti s koronavirovou krizí šlo v roce 2020 ze státního rozpočtu celkem 216,5 miliardy korun, tedy necelých 60 procent výsledného schodku. Objemově největšími položkami v rámci této pomoci jsou následující:
- Programy Antivirus A a Antivirus B (23,7 miliardy korun),
- Zvýšení platby státu za státního pojištěnce (20,9 miliardy korun),
- Jednorázový příspěvek důchodcům, tzv. rouškovné (15 miliard korun),
- Nákup ochranných prostředků a jiné výdaje v souvislosti s covid-19 jako vakcíny či testy (14 mld. Kč),
- Prominutí červnové zálohy na daň z příjmu právnických osob (13,5 miliardy korun),
- Jednorázová kompenzace výpadku příjmů pro obce a města (13,4 miliardy korun),
- Kompenzační bonus pro OSVČ (13,3 miliardy korun),
- Program Antivirus C, tedy prominutí pojistného na sociální zabezpečení placeného zaměstnavatelem (13,3 miliardy korun).
Nad enormním schodkem státního rozpočtu a celý veřejných financí jistě nelze jásat. Objektivně řečeno, prakticky jakýkoli výraznější nárůst veřejného zadlužení je varovný. A to před sebou Česko stále hrne nutnost uskutečnění důchodové reformy či reformy financování veřejné zdravotní péče.
Hovořit však o rozvratu veřejných financí, je stále nepřípadné. A je to empiricky nepodložené. Rozvratem veřejných financí lze nesjpíše chápat situaci, kdy je veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu tak vysoký, že snižuje hospodářský růst dané ekonomiky.
Americká Univerzita George Masona letos v dubnu publikovala studii, která shrnuje závěry řady jiných odborných analýz z posledního desetiletí právě na toto téma. Klíčový závěr je ten, že v ekonomicky vyspělých zemí má dluh negativní dopad na ekonomický růst od pásma 75 až 100 procent HDP.
Empiricky podloženě tedy lze říci třeba to, že v rozvratu jsou veřejné finance eurozóny, která letos vykáže podle říjnové prognózy Evropské komise zadlužení v poměru k HDP čítající zhruba 102 procenta.
Nelze však říkat, že v rozvratu jsou veřejné finance Česka, které letos vykážou podle stejné prognózy úroveň zadlužení zhruba 38 procent HDP. Do rozvratu dokonce ani nespějí, jestliže podle Národní rozpočtové rady má Česko vykazovat úroveň zadlužení k HDP čítající 55 procent v roce 2025.
Znovu, výraznější zadlužování je vždy varovné. O něco méně však tehdy, dochází-li k výraznému zadlužování většiny jiných srovnatelných zemí. To se právě děje. V letech 2013 až 2019 Česko snížilo svůj veřejných dluh v poměru k HDP pátým nejvýraznějším tempem v EU. Rychleji svůj dluh redukovaly už jen Irsko, Malta, Nizozemsko a Německo.
Obdobně bude třeba tuzemské veřejné finance zotavovat, jako po nynější koronavirové krizi. Pokud ale jeden nebo dva roky s jejich zotavováním posečkáme, abychom zbytečně neochromovali celkovou poptávku v ekonomice, jde o součást proticyklické politiky státu.
Konsolidovat veřejné finance je třeba hlavně v hospodářsky příznivých časech. Příští dva roky přitom budou kvůli dozvukům koronavirové krize náročné. Zároveň postupně zmírní či vyprchá účinek podpůrných opatření typu programů Antivirus, kompenzačních bonusů, plošného odkladu splátek úvěrů a dalších. I proto je příhodné, že v těchto dvou náročných letech bude v účinnosti loni daňový balíček. Usnadní návrat k normálnímu chodu ekonomiky.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
Ano, obří zadlužení jako náš velký vzor USA, už aby to hapalo, to bude breku, tentokrát to už tisknutí nezachrání jako ve 2008, bo se tiskne více a více a více aby to prostě nespadlo trochu, tak to spadne celé déle.