Loňský říjen byl totiž ovlivněn vyšším zájmem klientů o uzavření smlouvy na hypoteční úvěr, protože šlo o poslední měsíc s mírnějšími požadavky na žadatele. Celý trh se od té doby propadl až o třetinu, hypotéku letos nezískaly tisíce domácností. Nic na tom nemění ani snižování průměrné úrokové hypoteční sazby, která se v říjnu dostala už na 2,36 procenta.
Zásadní dopad nekoncepčních zásahů centrálních bankéřů do hypotečního trhu dokládají údaje Fincentrum Hypoindexu poměrně jasně. Letošní říjen je teprve druhým měsícem v roce, kdy počet sjednaných hypoték přesáhl sedmitisícovou hranici. Ta v loňském roce padla ve všech měsících roku s výjimkou tradičně slabšího prosince.
ČNB při zavádění tvrdších pravidel argumentovala údajným přehřátím trhu a vybájenou nemovitostní bublinou. Podle toho by po pádu hypotečního trhu měl následovat pokles cen nemovitostí. To se ale zcela očekávatelně nestalo, naopak cena nových bytů růst nepřestala. Nedostupnost bydlení totiž nezpůsobila vysoká poptávka, ale výrazně nízká nabídka.
Zastaralé územní plány velkých měst a zaseknutý proces povolování nových staveb způsobily, že se staví výrazně méně bytů, než kolik by jich bylo třeba. Na realitním trhu tak chybí desítky tisíc nových bytů, což žene ceny těch pár dostupných neustále vzhůru. Bez ohledu na nekoncepční – a v konečném důsledku spíše kontraproduktivní – zásahy centrálních bankéřů.
Toto jejich další selhání, po neúměrně dlouhém oslabování české koruny, je jen argumentem proti opakované snaze ČNB získat zákonné pravomoci určovat komerčním bankám jejich hypoteční a úvěrovou politiku. To je naprosto zbytečné, protože to zvládnou samy velmi dobře. Což mimo jiné dokazuje to, že podíl úvěrů v selhání je v ČR jeden z nejnižších v rámci celé Evropy. Centrální bankéři by měli zůstat u svých makroekonomických prognóz a modelů a vývoj hypotečního trhu nechat na něm.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
