bool(false)

Investiční životní pojištění: Selhání finančního arbitra a vlády

Analýza

V již známé kauze dospěl finanční arbitr k závěru, že smlouva o investičním životním pojištění z roku 2012 je neplatná od samého počátku, protože klient nesjednal pojistnou částku pro případ smrti, takže pojistnou smlouvou nedošlo k „přenesení pojistného rizika“ na pojišťovnu, resp. k realizaci pojistného zájmu.

V posledních desetiletích se životní a důchodové pojištění v naprosté většině zemí podstatně proměnilo. Ilustrační foto: Pixabay

Investiční životní pojištění není klasickým pojištěním pro případ smrti nebo dožití a ČNB v minulosti opakovaně upozorňovala na to, že toto pojištění rozhodně není určeno pro každého. Navíc nejen u investičního životního pojištění platí, že je nevýhodné pojištění předčasně vypovídat; prakticky vždy přitom dojde k významným ztrátám pro klienta.

A přesně toto udělal klient v dané kauze: zjevně nevěděl, kam „vrazit“ peníze a sjednal „investičko“ na dobu deseti let s pojistným 40 000 Kč měsíčně a přidal k tomu i vysoké jednorázové pojistné řádu 1 mil. Kč. Po třech letech si vše rozmyslel a domáhal se vrácení veškerého zaplaceného pojistného; dostal jen odkupné a „prodělal“ tak 2,4 mil. Kč.

Finanční arbitr potvrdil správnost požadavku klienta. K diskusi je samozřejmě výše poplatků v českém životním pojištění; ochranu spotřebitele zde má v popisu práce především ministerstvo financí. Nám zde však nyní jde „pouze“ o to, zda může být neplatná smlouva o investičním životním pojištění jen proto, že klient neměl zájem o připojištění pro případ smrti, resp. že byla sjednána „nulová pojistná částka“.

Investice zabalená jako pojištění

Základní složka investičního životního pojištění je nepochybně investičním produktem, zabaleným jako pojistná smlouva. Rozhodně tedy nejde o klasické životní pojištění. Nicméně i toto „čisté“ investiční životní pojištění je v teorii považováno za životní pojištění, a to i v případě, že investiční riziko plně nese klient; výslovně to uvádí německy psaná literatura. Anglická literatura tento problém neřeší. Ostatně i klasické pojištění pro případ dožití a od něj odvozené důchodové pojištění obvykle obsahuje ustanovení o plnění v případě smrti pojištěného.

U klasického soukromého důchodového pojištění nikdo nepochybuje o tom, že jde o plnokrevnou pojistnou smlouvu. Nicméně tyto smlouvy většinou obsahují často využívanou opci jednorázového plnění místo výplaty důchodu (rozložené „pojistné částky“) a výsledkem je, že klientovi jsou vyplaceny „naspořené“ peníze, které zpravidla obsahují i podíl na zisku (bonus), závislý na výsledcích hospodaření pojišťovny za celou dobu placení pojistného.

Přesouvání investičního rizika na klienty

V posledních desetiletích se životní a důchodové pojištění v naprosté většině zemí podstatně proměnilo, místo dřívějších „dávkově definovaných“ penzijních plánů (kdy je sjednána výše důchodu či metoda jeho výpočtu) se většinou přešlo k „příspěvkově definovaným“ penzijním plánům, které končí „naspořením“ prostředků na osobním penzijním účtu klientů (u soukromých pojišťoven či zaměstnaneckých penzijních fondů) s tím, že za tyto investiční úspory lze zakoupit doživotní důchod (anuitu) u pojišťovny – klasického či investičního typu.

U těchto nových produktů nese investiční riziko primárně klient, nicméně obecně vzato zde lze sjednat i různé garance, invalidní důchody, pozůstalostní důchody apod. Je zde prostor i pro vládní politiku, např. formou státní podpory vybraných penzijních či spořících produktů. V některých zemích (např. i ve Velké Británii) se např. do zaměstnaneckých penzí či individuálních spořících účtů výrazně zapojil i stát, aby se snížila režie pojištění, spoření a investování a zvýšily se tak výnosy pro klienty. Britská státní agentura National Savings & Investments poskytuje na šest spořících a investičních produktů na bázi státních dluhopisů; prostředníci jsou v době e-shopů zbyteční.

Spoření zabalené jako pojištění

Penzijní připojištění se státním příspěvkem, zavedené u nás v roce 1994, bylo a je svou konstrukcí tzv. univerzálním životním pojištěním (jednoduchý spořicí účet plus možná připojištění), leč bohužel se neřídí legislativou pojištění. Státní úředníci tehdy nechtěli „přihrát“ nový byznys téměř monopolní České (státní) pojišťovně, a proto radši „adaptovali“ připravený, leč vládou z ideologických důvodů odmítnutý zákon o zaměstnaneckých penzijních fondech, připravený americkými poradci.

Zaměstnanecké penzijní fondy jsou u nás dodnes de facto zakázané. Na „občanském“ principu vzniklé penzijní připojištění, s velmi vysokou státní podporou, se ujalo a začalo být využíváno jako jednoduché bankovní spoření (úrok se klienti dozvědí po skončení roku, podle výsledků hospodaření penzijního fondu).

Penzijní fondy/společnosti se zpravidla nechávají za poplatek obsluhovat od svých sesterských finančních společností, které jim nakupují státní dluhopisy a poskytují i další služby. Zákon o penzijním připojištění umožňoval nejen jednoduché spoření na osobním spořicím účtu, ale i poskytování „dávkově definovaného“ invalidního důchodu; žádný z penzijních fondů však toto rizikové pojištění nikdy nenabídl.

Téměř stejný osud potkal i samotné starobní penze – ty fondy nabízet musely a musí, ale téměř nikdo tohoto nevyužívá. Hlavní účel „občanského“ penzijního připojištění tak naplněn nebyl. V praxi bylo a je tohoto „připojištění“ (fakticky spoření) využíváno jen k „daňové optimalizaci“; jde o nákladnou hru pro střední třídu.

Zbytečné penzijní společnosti, neústavní systém

Po téměř 20 letech stát „oddělil“ hospodaření penzijních fondů od prostředků klientů; v praxi se v tomto směru nic podstatného nezměnilo. Jednoduchým racionálním řešením by byla transformace penzijních fondů, a.s. na pojišťovny. Lobbisté však dali přednost vzniku několika „penzijních společností“ před případnou konkurencí pojišťoven a investičních fondů.

Nové produkty „doplňkového penzijního spoření“ jsou investičními (podílovými) fondy – obecně vzato by je tak mohly poskytovat jak investiční společnosti, tak také pojišťovny v „obalu“ investičního životního pojištění. Tak to ostatně funguje např. v Německu: hlavním poskytovatelem tzv. Riesterovy penze jsou životní pojišťovny a na tomto trhu významně fungují i investiční fondy a banky (včetně stavebních spořitelen).

Zásadním selháním české vlády (government failure) je existence několika zcela různých systémů státní podpory pro stejné či srovnatelné produkty, jejich poskytovatele a klienty. Za tento (protiústavní) stav odpovídá především ministerstvo financí.

Je přímo absurdní, když podílový fond, zabalený (navíc obecně zbytečnou) penzijní společností má násobnou státní podporu než podílový fond zabalený pojišťovnou jako investiční životní či důchodové pojištění, a ještě vyšší podporu než podílový fond poskytovaný investiční společností. U příspěvků zaměstnavatele je státní podpora investičních a spořících produktů penzijních společností a pojišťoven „pro změnu“ stejně vysoká (nejvyšší na světě!) a poskytovaná do společného ročního limitu. Je to neuvěřitelný binec!

(Autor vyučuje na Vysoké škole finanční a správní)
(Redakčně upraveno)

Sdílet:
{{ comments.toggle_text }}

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Pojištění

Nejčtenější

Brigádníky nenaláká ani 150 korun na hodinu

Firmy už od konce dubna hledají brigádníky na nadcházející letní měsíce. Jenže zájem je malý, klesá. Lidé, kteří mají přece jen o brigády zájem, nedokáží zdaleka pokrýt všechna volná pracovní místa. Podle údajů …

Příští sčítání lidu chceme udělat co nejkomfortnější, říká statistik Robert Šanda

Rozhovor
Zapojit se do sčítání v roce 2021 bude mnohem jednodušší. Kromě toho, že si občané budou moci vybrat, jakou formou budou vyplňovat sčítací formuláře, nebudou o sobě muset uvádět citlivé údaje. „Například nebudeme nic zjišťovat o příjmech, majetku nebo zdravotním stavu,“ vysvětluje Robert Šanda, ředitel odboru statistiky obyvatelstva ČSÚ (Český statistický úřad).
Rolovat nahoru