Kam uložit úspory? Do bytu, když nájmy rapidně klesají?
Jestliže zvažuji o investici pod jeden milion, investoval bych tuto částku primárně do svého dalšího či rodinného vzdělání. Do dalších větších investic bych se nepouštěl. Pokud však mám již možnost investovat částku vyšší, postupoval bych podle čtyř základních pravidel (viz v boxíku nalevo – pozn. red.).
O investici z dlouhodobého hlediska nechci přijít. Chci investovat do produktů, které jsou historicky osvědčené a bezpečné. Investuji do investic, které jsou schopny průběžně generovat výnosy z konkrétní produkce a jejichž růst není nastaven pouze na přecenění. A především investuji do produktů, které jsou schopny vynášet výnosy větší, nežli je inflace.
Nám se vyplácí soustředit na investice do industriálních typů nemovitostí či fondů, kde aktiva jsou schopna generovat i v horších hospodářských cyklech průběžné výnosy z nájmů a dále pak do tvorby stabilního akciového portfolia.
A také investovat do akcií firem, které mají dlouhodobě zajímavý a konkurenceschopný výrobní program, průběžně investují do svého rozvoje a jsou schopny generovat velmi zajímavé výnosy z obchodní činnosti provozu.
A co zlato? Jeho cena v posledním roce pohádkově rostla…
Pokud padaly akcie, rostlo zlato. Problém je však jeho nestabilita, neschopnost generovat průběžné výnosy a transakční náklady vznikající při jeho fyzické koupi a prodeji. Je pouze stabilizační doplněk. Dlouhodobě jsou u zlata výnosy nižší, než mají akcie či určité typy nemovitostí.
Každý týden se píše o kryptoměnách, jak rekordně rostou a rekordně padají a zase rostou. Má smysl pouštět se do těchto počítačových šifer, které se stejně pořád hodnotově převádějí na dolary a eura?
Jde o čistě spekulativní investice. Jejich hodnota je dána pouze individuálním doufáním, že za moji investici někdo dá více, než jsem dal já, že tuto hodnotu možná někde směním. Větší část kryptoměn primárně produkuje pouze spotřebovanou elektrickou energii a únavu použitého hardwarového materiálu. Neprodukují nic hmatatelného, výnosového, ocenitelného.
Zatím nemají všeobecnou důvěru společnosti a států jako peníze, zlato, půda. Hodně lidí vydělalo, ale mnohem více přišlo o své vložené prostředky. Obecně je to zatím extrémně vysoké investiční riziko s vysokými výnosy, ale také obrovskými ztrátami. Investor sám musí zvážit, zda je připraven tato značná rizika nést.
Kolik reálně za rok vynášejí industriální nemovitosti?
Průměrně mezi pěti osmi procenty ročně. Některé fondy překonávají dlouhodobě výrazně i tyto výnosy. Minulý rok jsme uzavřeli smlouvu o prodeji portfolia našeho druhého fondu. Pokud půjde vypořádání transakce tak jako doposud, pak budeme vyplácet v průměru přes 17 procent.
Průmysl se drží, jenže nemůže přijít i pád zde, když se kola ekonomiky zejména ve spotřebitelských oblastech už na rok zamrazila?
V tomto jsem veliký optimista. Covidová krize ukázala, že výroba a průmysl oproti službám drží naše hospodářství. Situaci hodnotím jako vyloženě dočasnou, protože vidím silné pozitivní trendy, které se i přes doznívající dopady pandemie budou již v tomto roce prosazovat.
Politické reprezentace se zavázaly k určitému modelu chování, jako je například uhlíková neutralita. Dalším silným trendem je nevyhnutelná robotizace a automatizace, které přinese návrat průmyslové produkce zpět do zemí, ve kterých již z důvodu vysoké ceny lidské práce nebyla výroba efektivní. To vše přinese nezbytné investice v průmyslové oblasti. Jsem přesvědčen, že díky tomu se část průmyslu postupně vrátí z Asie domů, do Evropy.
Není ale továren a skladů už moc a nepřijde i v této oblasti jistá korekce produkce, a tím i propad nyní tak královských výnosů z industriálních realit? Vždyť přerušení výroby v automobilkách v první vlně uzávěrek nebylo snad ani tak kvůli epidemii, ale aby se na chvíli zařadil neutrál kvůli nadvýrobě…
V první vlně část výrobců nevyráběla proto, že by neměla poptávku nebo že by byla omezena protiepidemiologickými opatřeními. Výrobci prostě neměli díly a komponenty z Asie. Epidemie covidu nám ukázala, na jak křehkých základech stojí globalizace.
Při mých častých diskusích se zástupci výrobních a logistických společností toto téma velmi silně rezonuje a všichni si plně uvědomují, že zrovna tohle se musí změnit.
Dodavatelské a logistické cesty se musí zkrátit. Bude to nějakou dobu trvat, ale stane se to. U průmyslových nemovitostí je to vždy běh na dlouhou trať, ať mluvíme o revitalizaci brownfieldu, nové výstavbě „na zelené louce“ nebo rekonstrukci stávajících hal. Totéž platí pro výrobu, nebo sofistikované skladování a distribuci v segmentu e-commerce, která se rozvíjí tempem desítek procent ročně.
Spousta lidí má peníze v dluhopisech. Já to vidím jako papír na velmi nejistý příslib, ale třeba se mýlím… upřímně nevěřím ani vládním dluhopisům. Vy nějaké máte?
Dluhopis je ve své podstatě půjčka. A jako s půjčkou se s ním musí zacházet a jako o půjčce o něm musíte přemýšlet. Já dluhopis ve svém investičním portfoliu nemám.
Není to z toho důvodu, že bych nevěřil tomuto instrumentu jako takovému. Ale je to spíše proto, že mám atraktivnější investiční příležitosti, které mám osobně více pod kontrolou. Obecně, u dluhopisu je vždy nutné se ptát, za jakým účelem je příslušný dluhopis emitován a jak je dlužník dlouhodobě bonitní.
A je zcela jedno, zda je emitentem stát nebo soukromá firma. Osobně bych investoval pouze do dluhopisů, které jsou emitovány důvěryhodným a dlouhodobým subjektem, jdou do pořízení konkrétních investic a jsou touto investicí také ideálně zajištěné.
Zde existuje reálná pravděpodobnost, že v budoucnu investice vydělá peníze na splácení úroků (kupónů) a jistiny. Ale pokud se nyní peníze z emise dluhopisů spotřebují nebo se přefinancují staré půjčky, musím se zákonitě ptát, z čeho pak budou dluhopisy (půjčky) v budoucnu vlastně spláceny.
