Navýšení cel Spojených států by Evropa měla kompenzovat snížením či zrušením „cel“, často ničivějších, která si EU uvaluje sama na sebe, jako jsou Green Deal, emisní povolenky, tuhá byrokracie, přeregulovanost a předotovanost.
Ideálem, k němuž by EU měla směřovat, je vytvoření zóny volného obchodu mezi USA a EU, která znamená oboustranně nulová cla. Po něčem takovém ostatně volá i Trumpův pobočník Elon Musk. Ale než k vytvoření transatlantické zóny volného obchodu dojde, EU by si měla odstranit svá vlastní „cla“, která si na sebe uvaluje.
Bude pak atraktivnějším podnikatelským a investičním prostředím. A Spojené státy budou motivovanější s ní vzájemnou zónu volného obchodu založit. Oba celky tak budou snáze čelit Číně, která představuje skutečnou hrozbu. Jde o mohutnící ekonomiku, která však nezná tradici evropského humanismu, demokracie a politické plurality.
Takže EU by se měla i proto přestat „počínšťovat“. Tedy například zastavit nárůst objemu legislativy. Vždyť objem legislativy EU (celkové množství právního textu, tedy délka a rozsah jednotlivých právních aktů) vzrostl od Maastrichtské smlouvy (1994) o 729 procent a o 101 procento od Lisabonské smlouvy (2010).
Samotný počet právních aktů ale rostl mnohem pomaleji – o 174 procent od Maastrichtské smlouvy a o 25 procent od Lisabonské smlouvy (viz graf níže). Tento rozdíl ukazuje, že legislativa EU se nejen rozšiřuje, ale také se stává obsáhlejší.
Nárůst legislativních požadavků EU klade na firmy a podniky stále větší nároky, které jsou v souhrnu mnohem více zatěžující než Trumpova cla. Mezi hlavní problémy, s nimiž se české firmy potýkají, patří byrokracie, zdlouhavé schvalovací procesy, přemíra kontrol a nové regulační směrnice, včetně těch zaměřených na zelenou transformaci.
Jedním z klíčových nových pravidel je směrnice EU o vykazování podnikové udržitelnosti (CSRD), která firmám ukládá povinnost informovat o své uhlíkové stopě. Evropská komise nedávno představila návrhy na zjednodušení reportů o udržitelnosti.
Změny vypadají na první pohled líbivě, například zprávy budou povinné pouze pro podniky s více než tisíci zaměstnanci, zatímco dříve se počítalo se čtvrtinovým počtem. Ale ve skutečnosti nejspíš například na zemědělce a potravináře dopadnou úplně stejně, jako by ke zjednodušení nedošlo.
Předložená legislativa má změkčit nová ESG pravidla natolik, že se jim vyhne zhruba 80 procent firem, hlavně malých a středních, které jim měly původně podléhat. Ty díky menší byrokracii ušetří v přepočtu 110 miliard korun ročně, odhaduje Evropská komise. K tomu jednorázově uspoří zhruba 40 miliard korun, neboť nebudou muset zavádět požadované vnitřní postupy pro příslušné reportování.
Nárůst administrativní zátěže, například vyplňování tabulek pro různé úřady, vede ke zvyšování fixních nákladů a snížení konkurenceschopnosti, zejména malých a středních podniků. Tento trend může posílit pozici nadnárodních korporací.
Další výzvou například opět pro potravinářský průmysl je deklarace původu surovin, která má zabránit odlesňování, i když v EU k takovému odlesňování nedochází a lesy v Česku naopak rostou. Toto opatření může ohrozit konkurenceschopnost evropských výrobců, protože certifikáty z třetích zemí mohou být méně transparentní.
Rizikem je, že mnoho firem se může rozhodnout přestat odebírat komodity od evropských zemědělců, protože výrobky ze třetích zemí mohou vykazovat nižší uhlíkovou stopu, i když jejich skutečný proces výroby může být méně ekologický.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
