Primárním cílem vyšších vládních výdajů na obranu je reagovat na rostoucí bezpečnostní hrozby a „v horizontu několika příštích let zacelit vzniklý deficit v oblasti obranyschopnosti země z minulosti“. Co to může sekundárně znamenat pro českou ekonomiku?
Jakékoliv dodatečné vládní výdaje určitým způsobem posílí hospodářský výkon. Jde však o to, jak moc. Krátkodobě jde zejména o to, jak výrazně se nové výdaje odrazí v poptávce po domácím zboží a službách – tedy o velikost multiplikačního efektu.
V ekonomice je tím vyšší, čím je nižší míra úspor domácností (to pak vede k výraznější multiplikaci do nové spotřeby) a čím nižší je „únik“ vládních výdajů do daní nebo do dovozů. Velké uzavřené ekonomiky (jako USA) mají zpravidla kvůli nízké dovozní náročnosti vysoké vládní výdajové multiplikátory.
Ty menší, včetně Česka, jsou na tom přesně naopak – značná část vládních výdajů „uteče“ do dovozů (odhaduje se u vládních výdajů v průměru až 40 %).
Výše vládních výdajových multiplikátorů se však může výrazně lišit v závislosti na typu vládních výdajů a jejich načasování – odhady v Česku proto mají velký rozptyl a pohybují se mezi 0,3 až 0,9. To v překladu znamená, že každá vynaložená koruna se do české ekonomiky propíše v průměru 30 až 90 haléři.
K naší smůle však výdaje na zbrojení mají spíše nižší multiplikační efekt. Podíl zahraničních dovozů u investic do modernizace pozemních sil, rozvoje vzdušných sil nebo kyberbezpečnosti (priority, které zmiňuje strategie 2030) bude minimálně krátkodobě výrazný (na dovoz šlo v posledních letech odhadem přes 70 % objemu vládních zbrojních výdajů).
Navíc obranný průmysl je tradičně spíše kapitálově náročný – nižší podíl pracovní síly na přidané hodnotě snižuje multiplikaci prvotních vládních výdajů do mezd a následující spotřebitelské poptávky. Počítáme tak spíše s tím, že dodatečné výdaje přinesou české ekonomice skrze stimulaci poptávky v následujících letech relativně málo (méně než 0,1 % hrubého domácího produktu ročně).
Postupem času ale může daleko výrazněji začít působit pozitivní efekt nabídkový/výrobní. A to ve chvíli, kdy výdaje státu pomohou postupnému rozvoji obranného průmyslu a stimulují příliv nových soukromých investic. To se může lehce stát, pokud zbrojní průmysl dostane příslib trvale vyšších zakázek.
To může vést sekundárně k rozvoji zbrojního výzkumu a vývoje, z kterého mohou teoreticky profitovat i firmy v ostatních sektorech české ekonomiky. A počáteční výdaje státu by v takovém případě mohly přispět k pozitivní strukturální změně v celé ekonomice a k trvale rychlejšímu růstu. To vše se může stát, ale také nemusí.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
