Potřebný proud nemusí dodat jen jiný akumulátor, stejně poslouží třeba takzvaný booster, což je de facto přenosná rychlonabíječka. Nebo můžete vzít podobné zařízení, které se ale zapojuje do sítě. V obou případech ale nejde o zrovna levné řešení, které navíc nemusí být zrovna po ruce.

Nejčastěji se prostě požádá jiný motorista, zda by ze své baterie nepustil nějakou šťávu do té nemohoucí. Zkusit to můžete i na řidiče náklaďáku, protože jejich 24voltové zdroje občas tvoří dva dvanáctivoltové, takže se stačí napojit jen na jeden z nich. Mějte ale na paměti, že plný a prázdný akumulátor musí mít stejné pracovní napětí.

Bez kabelů to nepůjde

Přesněji řečeno bez pořádných kabelů. Měly by být schopné přenést aspoň 400 ampérů, to znamená, že jejich průřez by měl být aspoň 16 čtverečních milimetrů. Tolik vyžadují benzinové motory, vznětové uvítají 25. Také délka hraje roli, auta se při propojení nesmějí dotýkat, hrozí zkrat.

Tanec propojování

Je zajímavé, že ač jde o jednoduchý proces, jednota v jeho pojetí neexistuje. Například stav motoru auta, které proud dává. Někdo říká, že by měl být i při spojení vypnutý, jiný že v chodu. Když tak se podívejte do manuálu k vozidlu, jak je vše pojato v něm.

První možnost chrání elektrické systémy vybitého auta před energetickým rázem, druhá sází na to, že kabely poteče dost proudu, přičemž někdy se myslí i na zmíněnou ochranu: Doporučuje se, aby měl prázdný vůz zapnutý nějaký spotřebič, třeba světla.