Nová legislativa, postupně přijímaná jednotlivými státy, má do roku 2030 zajistit snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent oproti roku 1990 a v polovině století přivést EU k takzvané uhlíkové neutralitě.
K dosažení tohoto cíle je však nutné plně přejít na čisté a udržitelné hospodářství, dekarbonizovat energetiku, zavést čistší formy dopravy a výrazně snížit emisní a energetickou náročnost budov, například prostřednictvím masivního využívání obnovitelných zdrojů tepla a technologie tepelných čerpadel.
Některé závazky vyplývající z Green Dealu považuji za možná až příliš ambiciózní a ne vždy reagující na skutečné potřeby zákazníků. Proč?
Ve své úvaze se primárně věnuji ohřevu vody – tedy dílčímu segmentu z balíčku pro energetickou transformaci, který má daná legislativa (v rámci zvyšování energetické účinnosti budov, pozn. aut.) rovněž regulovat.
Ohřev vody aktuálně tvoří podle analýzy ČSÚ kolem 16 procent celkové spotřeby energie v domácnostech. I přes tento fakt jsou právě ohřívače vody jedním z příkladů, na němž je možné demonstrovat, že nepromyšlený legislativní boj proti tepelným ztrátám a emisím nemusí být pro spotřebitele vždy stoprocentně přínosný.
Jaký tedy bude mít Green Deal vliv na trh s ohřívači vody? Má překlasifikování písmen na energetických štítcích vést výrobce k tomu, aby za každou cenu usilovali o dosažení nejúspornější kategorie A? A podle čeho se mají řídit zákazníci?
Jednou ze součástí Zelené dohody pro Evropu jsou nařízení Evropské komise o takzvaném ekodesignu, která stanovují požadavky (podporující oběhové hospodářství a úsporu energie) na udržitelné výrobky pro téměř všechny druhy zboží uváděné na trh EU.
V souladu s nimi také dochází ke změnám v systému označování spotřebičů, které si vyžádaly pokrok v technologiích a zvyšování energetické efektivity výrobků: Takzvané přeštítkování probíhá (a bude probíhat) v několika vlnách podle typu zařízení – u ohřívačů vody by k němu mělo (podle předběžných informací) dojít nejdříve v roce 2027.
A proč k němu EU přistoupila? Se zvyšující se účinností jednotlivých spotřebičů se totiž energetická třída A postupně rozšířila o úspornější podskupiny A+, A++ a A+++ a toto značení tak začalo být pro zákazníky matoucí.
Zařízení, která dosud spadala do vysokých energetických tříd, se proto postupně přesouvají do nižších kategorií (nejúspornější A+++ většinou do C) – jde vlastně o návrat k původní stupnici A až G, který má navíc poskytnout dostatečný prostor pro další technologický vývoj a vznik ještě účinnějších výrobků spadajících do třídy A.
Nové štítky by zároveň měly být přehlednější a podávat tak spotřebiteli srozumitelnější informace. Změna energetické třídy u nových ohřívačů vody nebude znamenat, že by se najednou staly méně účinnými nebo nekvalitnějšími. Pouze se přeřadí do nižších kategorií, které však uživatelé mají dosud spojené s neúspornými produkty.
Příkladem mohou být tradiční zásobníkové, konstrukčně jednoduché ohřívače vody s větším objemem, které dnes velmi často spadají do energetické třídy C. Ty se po tomto legislativním zásahu přesunou například do třídy F nebo G, aniž by došlo k jakékoli změně jejich současných parametrů.
Pokud by výrobce usiloval o opětovný návrat těchto ohřívačů vody do třídy C, nepřineslo by to už spotřebitelům žádné podstatné výhody. Díky technicky jednoduchému řešení (např. zdvojnásobení jejich polyuretanové izolace) by sice vykazovaly nižší statickou ztrátu (a tudíž i nižší spotřebu energie), ale jejich ekonomická návratnost by nebyla výrazně lepší.
Inovovaný produkt by totiž byl dražší, objemnější a mnohem těžší. A to neřeším nutnost využití a následné recyklace většího množství materiálu (tedy PUR pěny a plastu).
Podobné dílčí změny souvisejí nejen se snahou o ochranu spotřebitele, ale i s tím, že se představitelé EU snaží vytyčit cestu k budovám s nulovými emisemi.
Jejich vize je proto pravděpodobně taková, že objemnější elektrické ohřívače vody budou sloužit spíše jako náhrada za starší modely ve stávajících budovách procházejících rekonstrukcí, zatímco v budoucích novostavbách se budou využívat tepelná čerpadla a další produkty označené na nových energetických štítcích třídou A (jako jsou ohřívače a zásobníky teplé vody s tepelným čerpadlem nebo malé zásobníkové a průtokové ohřívače vody).
Autor je technický ředitel společnosti DZ Dražice
(Redakčně upraveno)
2024-depositphotos-232644170-l
On ten obyčejný ohřívač Dražice je v konečném důsledku velmi ekologický a fajn výrobek. Stačí dát někde na přístřešek 6 panelů a 3/4 roku ohřívá vodu slunce. Zároveň to nemá žádnou elektroniku takže stačí obyčejný (ne-sinus) střídač. A taky na to koupím většinu dílů, takže to při první poruše nemusím vyhodit.