Na začátku školního roku řeší rodiče často otázku, zda a v jaké výši dětem dávat peníze na jejich drobné útraty rovnou nebo do jejich kasičky. Na 73 procent rodičů řeší tuto otázku pravidelným či nepravidelným kapesným. Každý desátý rodič pak místo kapesného volí formu odměn za nadstandardní práce v domácnosti či pomoc.
„Odměňovat děti, nebo jim dávat kapesné, patří k prvním krokům rozvoje finanční gramotnosti. Než se pro to rozhodneme, je dobré dítě se světem financí a hodnotou peněz ale trochu seznámit. Měli bychom jim vysvětlit, že z každého příspěvku by si měly část spořit pro případ, že by si chtěly koupit něco většího. V budoucnu pak pro ně bude mnohem snazší pochopit, že z peněz, které mají, si musí vytvářet finanční rezervy,“ vysvětlila Lucie Nápravová, gestorka finančního vzdělávání ČBA.
Finanční gramotnost
Na takzvanou finanční gramotnost, tedy jakýsi návod, jak hospodařit s penězi, myslí prakticky všechny tuzemské bankovní domy, ale také nevládní organizace a další instituce. Programy jsou častokrát zaměřeny právě na mladou generaci. Ostatně finanční gramotnost je zakotvena také ve školních osnovách.
Dokonce i Česká národní banka (ČNB) letos na jaře spustila kampaň zaměřenou právě na finanční a ekonomickou gramotnost, přičemž hlavním nástroje je vzdělávací prezentace s názvem Osobní finance – aneb jak proplout bez nehody světem financí. Je určena pro žáky na druhém stupni základních škol, středoškoláky a zejména pro jejich učitele. Doplňují ji totiž i metodické pokyny, které učitelům vysvětlují, jak s materiálem pracovat.
„Cílem kampaně je představit primárně učitelům Českou národní banku jako jejich aktivního, nezávislého a relevantního partnera pro vzdělávání dětí v oblasti finanční gramotnosti a motivovat je k využití nově připravených podkladů od ČNB ve výuce. Mít na své straně finančně vzdělaného občana je ostatně důležité i pro nás, a proto se podpoře finanční a ekonomické gramotnosti v ČNB věnujeme dlouhodobě,“ uvedl guvernér Jiří Rusnok.
Většina rodin spoléhá na to, že se o výuku finanční gramotnosti postarají především školy, byť mnozí mají o kvalitě vzdělávání pochybnosti. „Stát by, prostřednictvím škol, měl být klíčovou instancí v rozvoji finanční vzdělanosti. Svoji roli by ale měly sehrát i banky a edukovat jak své stávající, tak budoucí klienty,“ řekl Michal Straka, specialista pro finanční trh agentury Ipsos.
Připomněl rovněž význam rodiny. „První informace o financích by děti měly mít děti od svých rodičů již v předškolním věku. Měly by se postupně učit, co je drahé, co užitečné a co nezbytné. Bohužel o financích v tomto věku hovoří s dětmi jen čtvrtina rodičů. Další více než polovina rodičů mluví s dětmi o penězích až později. Na patnáct procent rodičů pak s nimi podle průzkumu o této problematice nemluví vůbec,“ dodal Straka.
Od stovky po 480 korun
Podle citovaného průzkumu ČBA a agentury Ipsos se výše kapesného pro děti liší podle jejich věku. Více než polovina rodičů dává svým potomkům kapesné již v předškolním věku. Průměrně dostávají 100 korun měsíčně.
Při nástupu do školy se částka zvedá úměrně s potřebami dětí. Mladší žáci berou v průměru 130 korun za měsíc, starší pak 280 korun. Po skončení základní školní docházky dostávají děti do doby, než mají vlastní příjmy, průměrně 480 korun. Rodiče dávají nejčastěji hotovost, jen malá část posílá peníze na účet nebo kombinuje obě možnosti.
„Oba způsoby vyplácení, tedy jak hotovost, tak bankovní účet, mají své výhody, a především každý z nich je vhodný pro jinak staré děti. S hotovostí bychom měli začít u menších dětí, aby si na peníze mohly sáhnout, věděly, jak vypadají a lépe jsme jim mohli vysvětlit, jak fungují a jaká je jejich hodnota,“ řekla Lucie Nápravová z bankovní asociace.
Dodala, že kapesné zasílané na účet je vhodnější pro starší děti, které jsou digitálně zdatné, už o penězích něco vědí a umí s nimi alespoň trochu hospodařit. „Navíc, pokud rodiče posílají kapesné dětem na účet, je pravděpodobnější, že peníze dostanou pravidelně. Stačí si totiž nastavit trvalý příkaz,“ dodala Nápravová.
Sladkosti i elektronika
Pětina dětí se podle průzkumu sama rozhoduje, za co kapesné utratí. Každé třetí dítě si, přestože má volnou ruku ve využití svého kapesného, u rodičů účel nákupu raději ověří. Zhruba každé desáté dítě se musí rodičů dovolit pokaždé, když si chce něco koupit a 14 procent pak musí žádat svolení od určité částky.
„Aby se děti naučily samostatně s penězi nakládat a hospodařit, neměli bychom jim diktovat, co s kapesným mají dělat. Ideálně s nimi můžeme probrat účel větších nákupů, na které si rozhodly šetřit, a říct jim náš názor, ale rozhodnutí bychom měli nechat rozhodně na nich – zkušenosti jsou nejlepší učitel a chybami se člověk učí,“ konstatovala Lucie Nápravová z České bankovní asociace.
Nejčastěji si za kapesné děti kupují sladkosti a drobnosti, pak následuje kosmetika, videohry, oblečení nebo si pořídí elektroniku – třeba nový mobil. Pokud jim peníze předčasně dojdou, měli by rodiče být důslední a nedávat jim další. Této rady se ale drží jen pětina rodičů. Čtvrtina je ochotna dětem znovu přispět, pokud si peníze zaslouží, například jako odměnu za vykonané domácí práce. Někteří rodiče si pak sumu strhnou z dalšího kapesného. Pouze osm procent dospělých dá svým potomkům peníze bez problémů kdykoliv si řeknou.
„Pokud budeme napravovat jejich chyby, ztrácí kapesné svůj výchovný rozměr a nenaučí je správnému hospodaření. Pokud budou peníze potřebovat na něco nezbytného, pak jim můžeme peníze půjčit a z dalšího kapesného částku strhnout. Takto je naučíme, jak funguje půjčování. Případně jim můžeme nabídnout možnost si dodatečné peníze odpracovat, ale pozor: něčím nadstandardním! Rozhodně bychom jim neměli dávat peníze za běžné domácí práce, nebo za to, že budou hodní,“ dodala Nápravová.
Podle mne je nesmysl dávat peníze dětem, které ještě neumějí počítat. Natož aby věděly, kolik co stojí. Povědomí o financích musí u dětí vytvářet RODINA, možná s pomocí školy, ale rozhodně ne žádné bankovní instituce! Ani si nedovedu představit, jak by to dělaly. Jsou to zase jenom takové KECY…