Například Obama měl na domácí frontě šest z osmi let své vlády svázané ruce a Biden má v Kongresu jen velmi nejistou převahu. Zato na zahraniční frontě si mohou američtí prezidenti zpravidla dělat, co chtějí. A i když některé trumpovské tendence přetrvají, zejména v případě Číny, Biden vnese do americké zahraniční politiky radikálně odlišný styl. Přitom se zaměří hlavně na těchto pět oblastí:
6. Vztahy s Čínou – styl se mění, podstata zůstává
U obou amerických politických stran stále častěji převládají protičínské postoje, a tak Biden nejspíš zruší jen minimum opatření, která Trump vůči Číně zavedl, a možná dokonce vůbec žádná.
Ať už jde o zákaz prodeje telekomunikačních přístrojů čínské společnosti Huawei na území Spojených států, požadavek, aby spojenci v oblasti národní bezpečnosti prosazovali totéž, nebo snahy omezit financování čínských firem obchodovaných v USA kvůli jejich auditorským standardům a údajným vazbám na armádu.
Styl komunikace s Čínou se však za nové vlády naprosto změní. Od Bidena nečekáme neomalené tweety vyhrožující náhlými změnami cel a tarifů, ani značnou osobní náklonnost k Si Ťin-pchingovi, ale spíš pomalé zpřísňování již zavedených opatření. Tím se jen prohloubí propast mezi oběma zeměmi a americké firmy brzy pochopí, že musí rychle hledat jiné dodavatele než Čínu.
To nevyhnutelně způsobí rivalitu mezi obchodními partnery po celém světě. V nejhorším případě to může vést až k postupnému rozpoutání jakési studené globální finanční a obchodní války. Války, která se snad obejde bez brutálních zástupných konfliktů původní studené války, ale může vést k rozklížení globálního monetárního systému i samotné globální ekonomiky.
V prvních dvou letech Bidenovy vlády bude klíčové, zda se Spojeným státům podaří získat pro svůj agresivní postoj vůči Číně významné obchodní partnery a tradiční spojence v Asii a Evropě a do jaké míry.
7. Tchaj-wan – globální technologické centrum
Tchaj-wan je tlakovým bodem celé globální ekonomiky. Jen tady dokážou továrny ve velkém vyrábět nejmodernější čipy. Podle odborných odhadů je Tchaj-wan zodpovědný za celou polovinu globální produkce polovodičů a celých 90 % výroby nejpokročilejších počítačových čipů.
Zároveň je to geopoliticky ožehavé území přímo v centru současného konfliktu mezi Čínou a USA o technologickou dominanci. Zvlášť poté, co Spojené státy podnikly kroky, aby zabránily dodávkám čipů obsahujících americké technologie čínským firmám, a zejména Huawei.
Jak se s tím Čína vyrovná, když se jí zatím nepovedlo postavit vlastní fabriky, a klíčové místní firmy tak budou ještě nejméně dva roky závislé na tchajwanských výrobcích, které často využívají americké duševní vlastnictví?
Jakékoli přerušení dodávek z Tchaj-wanu, nezávisle na příčině, bude znamenat obrovskou ránu pro čínský technologický průmysl a pro téměř všechny aspekty čínské ekonomiky. K čemu je zlatá husa, když nemůže snášet zlatá vejce? Tchaj-wan je klíčový geopoliticky i ekonomicky.
8. Rusko – raději zavřít obě oči
I když se v posledních letech hodně mluvilo o přátelském vztahu mezi Putinem a Trumpem, ve skutečnosti si Trumpova administrativa ve většině případů, kdy měla příležitost k uvalení sankcí, na Rusko došlápla. Dokonce podnikla kroky proti dostavbě rusko-německého plynovodu Nordstream 2, který má propojit ruské zásobárny zemního plynu s Německem přímo, bez účasti Ukrajiny.
Od Bidenovy vlády však mohou Rusové čekat ještě větší tlak. Demokraté totiž pořád věří, že se Rusko významně angažovalo v dezinformační kampani a narušování voleb v roce 2016 a možná i v nedávném kyberteroristickém útoku, z něhož jsou obviňováni ruští agenti. Nepříliš vřelé vzájemné vztahy mohou ochladnout ještě mnohem víc, což Rusku zkomplikuje přístup k dolarovému finančnímu systému i možnost přilákat kapitálové investice.
To se může projevit na ruském rublu i ruských aktivech. Ale nejen to. Vzhledem ke značné závislosti Ruska na exportu do Evropy půjde o možná největší zatěžkávací zkoušku tradičních americko-evropských spojenectví, podobně jako odhodlání EU vytvořit finanční systém založený na euru, který bude dostatečně robustní, aby mohl existovat nezávisle.
9. Střední východ – každá rada drahá
Tady se nedokážeme (a ani nechceme) pouštět do nějakých předpovědí, ale Střední východ je již tradičně semeništěm nebezpečných problémů. Vše ještě zhoršují potenciální potravinové problémy některých částí tohoto regionu v době, kdy cena potravin prudce stoupá. Za příčiny destabilizace a nedostatku mnozí považují Arabské jaro a syrskou občanskou válku, ale v případě Sýrie je samozřejmě na vině také sucho.
Záměr rozvinutého světa vzdát se postupně fosilních paliv může ještě znásobit rizika, protože vývoz ropy a zemního plynu představuje ekonomickou základnu, na níž stojí celý region. Ten může dále destabilizovat i zmírnění nepřátelského postoje nastupující americké administrativy k Íránu.
Také Čína je čím dál závislejší na dovozu ropy právě ze Středního východu, takže se v regionu bezpochyby začne více angažovat. Vždyť se objem ropy importované Říší středu za posledních deset let více než zdvojnásobil. Čína je nyní zdaleka největším dovozcem ropy na celém světě.
Dalším klíčovým hráčem v tomto regionu je Turecko, které má nejedno želízko v ohni. Poté, co turecký prezident koupil ruský raketový obranný systém, nebude prezident Biden pravděpodobně spojenectví s Erdoganem nakloněný tak, jak býval Trump. Dokáže si Turecko udržet své nominální členství v NATO a bude na ně chtít Bidenova administrativa dál tlačit pomocí sankcí?
10. Evropa a multilaterální instituce – sliby chyby
Vláda prezidenta Trumpa představovala pro EU obrovský problém. V tomto období došlo k největšímu oslabení diplomatických vztahů mezi USA a jejich hlavními evropskými spojenci od konce 2. světové války. Po čtyřech letech Trumpovy éry se Evropa cítí izolovaná a navíc vojensky nejistá. Příčinou nejsou jen Trumpovy hrozby, že stáhne vojenské jednotky a přestane plnit své závazky v rámci NATO, ale i možné finanční dopady protekcionistické obchodní politiky USA.
Co se za Bidena změní? Zpočátku nejspíš poleví tlak na zavádění dalších protekcionistických opatření a bude se hodně mluvit o tradičních přátelských vztazích, takže dojde ke krátkodobému uvolnění.
Zároveň ovšem existuje spousta oblastí, kde se mohou Spojené státy dostat s Evropskou unií do sporu, ať už půjde o výše zmiňované politické vztahy s Ruskem, nebo o ochotu EU postavit se na stranu USA v jejich stále vyhrocenějším soupeření s Čínou. Amerického voliče navíc čím dál víc zajímá hlavně domácí politická situace a nějaká Evropa mu může být ukradená.
Kromě toho se bude Biden nepochybně ostentativně snažit normalizovat americké vztahy s mezinárodními institucemi, ať už se jedná o OSN, WHO, či mezinárodní iniciativy bojující proti klimatické změně. Ty však nejsou mezi voliči příliš populární – což platí zejména pro Světovou zdravotnickou organizaci, která si zadělala na pěknou PR katastrofu, když odmítla označit covid za pandemii.
Reálné výsledky tak mohou být nakonec překvapivě skromné. Ve veškerém rozhodování se patrně začne uplatňovat hledisko ekonomického populismu, které vnese riziko do hlasování o téměř všech nenacionalistických, „globalistických“ politických iniciativách. Za prezidenta Bidena se může ukázat, že levicová populistická agenda dokáže být hnacím motorem amerického protekcionismu, stejně jako dřív pravicový populismus.
Na základě klimatické agendy je například možné uvalit sankce na Brazílii kvůli ničení deštných pralesů. A levicový populismus dokáže prohloubit i propast mezi Spojenými státy a Čínou. Už teď politická levice Čínu kritizuje za porušování lidských práv i za obrovskou spotřebu uhlí, která ji vynesla na pozici největšího světového producenta CO2.
Autory je tým stratégů Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
