Když mám hlad jindy, než průměrný člen eurozóny

Názor
Guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok tento týden poskytl Lidovým novinám rozhovor. Stojí za to se k němu stručně vrátit a to nejen proto, že vyzývá k hlubším úvahám o měnové politice. Za zmínku stojí ale i jedna z otázek v onom rozhovoru. Zazněla v ní stížnost, proč si držíme korunu, když „se chová jako skořápka za bouře na moři“.
Ilustrační foto: Pixabay

Pro netriviální efekty (ne)členství v eurozóně lze jistě vymyslet řadu paralel, ale ta se skořápkou na rozbouřeném moři je velmi nevhodná. Budí totiž dojem, že daná ekonomika je v případě existence vlastního kurzu odkázána na jakési nekontrolovatelné nápory vnějších faktorů (a to nesvědčí zejména menším ekonomikám).

Ve skutečnosti je to ale tak, že nezdravé výkyvy kurzu, tj. ty výkyvy, které nepomáhají ekonomice se udržet v rovnováze, ale naopak jí škodí, jsou většinou dány právě tím, že hospodářská politika v dané zemi není „moudrá“. Právě nemoudrost domácí hospodářské politiky láká spekulanty, aby si vydělali na blížící se krizi dané měny, čímž tuto krizi mnohdy sami spustí nebo přinejmenším urychlí.

Jinak řečeno, ty nebezpečné vlny a vítr obvykle vznikají v důsledku nemoudrých rozhodnutí kapitána a posádky samotné skořápky.

PSALI JSME:
Z centrálních bank se staly hedgeové fondy, které manipulují trh a tržní očekávání

Nemusíme se ptát například Britů na jejich měnovou krizi v roce 1992 – stačí si vzpomenout na naše kurzové dobrodružství na jaře 1997 (způsobené především tím, že měnová politika tehdy honila dva zajíce najednou: Inflaci a fixní kurz). A Řekové by mohli vyprávět o tom, že ani členství v eurozóně neochrání danou ekonomiku před hrozivými dopady vlastních předchozích národohospodářských chyb.

Lepší paralelou pro efekty (ne)členství v eurozóně je přesun do vzdáleného města: Pokud jsem dobrý řidič (čti: domácí hospodářská politika včetně té měnové je na dobré úrovni), je pro mě lepší jet vlastním autem, protože můžu zastavit v době, kdy dostanu hlad nebo mě přepadne jiná tělesná potřeba (čti: domácí hospodářská politika může měnit své nastavení podle potřeb domácí ekonomiky).

Pokud jsem ale jako řidič nešikovný, takže mé řízení vede často k menším nebo větším nehodám, udělám lépe, když pojedu euroautobusem, byť ten zastavuje nikoli v době, kdy to potřebuju já, nýbrž kdy o to stojí průměr všech cestujících v autobuse. Dilema se ztrácí a cesta euroautobusem je jednoznačně lepší pouze v případě, že mé potřeby se hlásí ve stejnou chvíli jako potřeby onoho průměrného cestujícího.

Autor je ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Euro jako ochrana proti našim vlastním selháním?

×
  1. šmejd co nám zdražil 90% výrobků a potravin na našem trhu jen proto aby němci měli zisky z jejich montoven kde pracuji prevazne polsti a ukrajinsti agenturni delnici…

  2. Autobus zastavuje ne kvůli potřebám cestujících, ale kvůli nařízení EU. Tedy povinná přestávka řidiče. Takže ať je to tak nebo tak, tak jsme pořád v průšvihu. Až budou zase peníze kryty zlatem, tak to bude spravedlivé, ale jeden problém tu zase je. Zlato naše schopné vlády prošustrovaly a jsme tam kde jsme v p…eli

  3. Zapomněli zmínit že přijetím eura přijímáme i dluhy zemí platících eurem jako řecko a itálie.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Finance

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Proč Chorvatsko a Norsko, jako jediné v Evropě, nemají žádné zlato

Analýza
V Evropě jsou jen dvě země, které nedrží ve svých měnových rezervách žádné zlato. Jednou z nich je Norsko, které své rezervy ve výši 33,5 tuny prodalo v roce 2004 za 450 milionů dolarů. Dnes by za ně dostalo dvě miliardy dolarů, ale jak píše web Global Gold News, moc na tom nesejde, protože Norsko je jednou z nejbohatších zemí Evropy a každý Nor tak odporně bohatý, že by se Norsko mohlo nazývat zemí ropných milionářů.
Rolovat nahoru