Místo pro nás obvyklého slova „nafta“ se v Itálii můžete setkat s pojmenováním „gasolio“zdroj: Archiv

KOMENTÁŘ: Dálnice. V čem se můžeme inspirovat jinde

Česko v EU nepochybně drží prim, pokud jde o zrušená dálniční odpočívadla. Zatímco na dálnicích v Německu či Francii, ale i v jiných zemích Unie, řidiči mohou zastavit a dát si rest, či si odskočit na toaletu každých pár desítek kilometrů, v Česku je hledání dálničního odpočívadla rovno neexistující jehly v neexistující jehly v kupce sena. Anebo zastavení před betonovým zátarasem u sjezdu ke zrušenému odpočívadlu.

Je přitom úplně jedno, jestli zrušení odpočívadel iniciovala někdejší kriminalita, protože dnes by sledování měly pokrýt kamery nebo hlídky dálniční policie. A pokud tomu tak není, tak se někde se stala chyba. A je jedno, zda za to může policie nebo ředitelství dálnic. Podstatné je to, že řidiči v Česku nemají jinu možnost, než např. zastavit na toaletu sobě a těm, s nimiž jedou, u čerpacích stanic. A pokud jde o kamiony, pak o víkendech jsou jimi parkovací plochy u benzínek beznadějně přeplněné.

Řidiči na našich dálnicích rádi a s neskrývaným úsměškem glosují, že o víkendech se na nich nepracuje a neopravují se. Zřejmě to bude tuzemskou organizací práce, protože v jiných zemích EU se na opravách „maká“ i ve dnech pracovního klidu. Leč pozor, jsme světoví, neboť máme na dálnicích informační cedule, které nás dokážou informovat o tom, kolik stupňů má vzduch a kolik dálnice. A na některých úsecích tuzemských dálnic také dokážeme řidiče konkrétního vozidla upozornit na to, že jede příliš rychle a že by měl zpomalit.

Háček je v tom, že výzva na informačním panelu zní třeba takto: „HH AA 12 34, zpomal!“ Očekávat, že řidič vozidla z Hamburku bude rozumět česky a zpomalí, je nesporným projevem hlouposti těch, kdo taková sdělení pro řidiče vytvářeli. Jinde v EU pochopili, že na dálnicích nevytvářejí informační systémy jen pro „domácí“ řidiče. V Itálii mají na dálnicích informační cedule informující jak o vzdálenosti k čerpačkám, tak o jejich cenách dieselu a benzínu. A každý řidič si může vybrat, zda natankuje třeba za deset, dvacet či za padesát kilometrů, za jakou cenu a u koho.

I tak ale problémy v Itálii mohou nastat nejméně tři. Pokud přijdete k pumpě s obsluhou a necháte si od ní natankovat, počítejte s jinou cenou. Lidská práce prostě něco stojí.

A u pumpy bez obsluhy, pokud tu zkušenost nemáte, natankujete jen na kartu nebo vloženou hotovost do automatu u stojanu. Nepočítejte ale s tím, že u takové pumpy, natankujete plnou nádrž jen tak. Nejdříve totiž zaplatíte a až pak tankujete. Spočítat totiž z hlavy v eurech, kolik že vám paliva asi zbývá v nádrži a kolik že máte natankovat, není napoprvé úplně jednoduché.

A do třetice mohou být pro někoho matoucí názvy. Místo pro nás obvyklého slova „nafta“ se na Apeninském poloostrově můžete setkat s pojmenováním „gasolio“, což angličtinářům může znít jako „plynový olej“. Ale je to opravdu „potrava“ pro dieselový motor vašeho auta.

Lukáš Petřík

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *