Český stát, tedy jeho současné vedení, přistupuje k živnostníkům a podnikatelům jako k potenciálním šejdířům, kteří jej chtějí obrat na daních. Jinak by si nevymyslel elektronickou evidenci tržeb pro všechny, ale chtěl by ji zavést jen v těch sektorech, kde je obcházení povinnosti platit státu opravdu běžné.

Případný protiargument o nutnosti rovného přístupu lze rovnou smést ze stolu s poukazem na nejrůznější výjimky, které se naším daňovým zákonodárstvím jen hemží. A v případě EET už dostali výjimku stánkaři. Ruku na srdce: Dostali jste od některého z nich někdy daňový doklad?

Většina lidí, kteří daně mají platit, je platí. Někdo proto, že má obavy z případných sankcí, někdo proto, že se to má. Důležité je, že dodržují „pravidla hry“. A právě o tom lze u některých představitelů státu, kteří EET prosadili, polemizovat.

Tím prvním je samozřejmě sám ministr financí Babiš, který v kauze „Čapí hnízdo“ jasně ukázal, že si s dodržováním nějakých pravidel hlavu neláme. Máslo na hlavě má i premiér Sobotka. Tomu se už před lety zalíbily poslanecké náhrady, které místo na financování své poslanecké činnosti začal šetřit, aby za ně časem pořídil bydlení pro svou rodinu. Což sice není trestné, ale je to mimo „pravidla“.

Premiér sice nemusel vymýšlet kličky, aby dosáhl na evropskou dotaci a dokonce se sám ke zneužití náhrad bez vytáček přiznal. Ale to nic nemění na tom, že s náhradami udělal něco úplně jiného, než na co je od státu dostal.

Mám za to, že ten, kdo „pravidla hry“ obchází či si je „vykládá volně“, nebo „po svém“, nemá nejmenší morální právo podezírat druhé z toho, že neplatí daně. Jestli je EET krokem správným směrem, ukáže až čas, ale ať ji tedy alespoň prosazuje někdo, kdo má čistý štít.