Pamatujete si na konec 80. let, kdy se nám poštěstilo navštívit obchody s potravinami za hranicemi? Nebyla to pouhá návštěva supermarketu, ale opravdový zážitek. Různorodé ovoce bylo již od pohledu plné chuti a zdraví. Děti vyvalovaly oči na místní cukrovinky, maminky mířily k pultu s uzeninami.
Jak vypadá situace nyní, o čtvrt století později? Upřímně, pro mnohé z nás je stále návštěva například italského či rakouského obchodu s potravinami gastronomickou senzací a při cestě do zahraničí si vyšetříme alespoň chvíli ke krátké prohlídce a zakoupení něčeho lepšího, než je u nás. Ovoce je totiž jaksi barevnější, jeho chuť plnější a cena navíc příznivější. A co teprve regály s mléčnými výrobky a voňavé salámky?
Podle statistik patříme mezi národ s nejvyšším výskytem rakoviny tlustého střeva. Přitom jedním z rizikových faktorů jejího vzniku je právě složení a kvalita potravin. Laboratorní testy navíc prokázaly někdy až zarážející výsledky mezi složením a kvalitou výrobků určených pro český a německý trh.
I u nás se najdou kvalitní potraviny, avšak za to, co je v Německu běžný standard, si Čech i několinásobně připlatí. Zatímco tedy německý senior do svého jídelníčku pravidelně zařazuje tmavé pečivo, které obsahuje více vlákniny, dopřává si ryby a exotické ovoce, většina českých babiček a dědečků se musí spokojit s rohlíkem, gothajem a jablkem ze zahrádky. Na více totiž jejich příjmy nestačí.
Rozdíly v ceně tvoří odlišná politika velkých obchodních řetězců. Marže marketů v Česku jsou mnohem vyšší než ty v jiných státech Unie. Navíc tlak českých řetězců na ceny dodavatelů neustále sílí a ti, aby přežili, musí logicky snížit výrobní náklady, tedy i kvalitu potravin.
Tento problém nyní řeší i sněmovna České republiky. Novela zákona o tržní síle, která upravuje vztahy řetězců a dodavatelů, aktuálně prošla prvním čtením. Zastáncem novely, která má přinést zpřesnění a zlepšení zákona, je i premiér Bohuslav Sobotka. Zákon má zabraňovat řetězcům, aby nezneužívaly svého postavení na trhu a aby při obchodování s menšími dodavateli jednaly čestně.
Při srovnání cen potravin v Česku a Německu by se však neměl opomenout ještě jeden důležitý faktor. DPH potravin u nás činí 15 %, u našich západních sousedů je to však jen 7%, což znamená výraznou úlevu pro peněženky německých spotřebitelů. Jak se k tomuto faktu postaví naši zákonodárci? Čekají nás lepší časy? Tyto otázky zatím zůstávají nezodpovězeny.