Lež a Arogance se mohou v Praze přihlásit do tanečních

Názor

Neříkám, že je to přímo podvod, ale za projekt elektronické tramvajenky Opencard by si někdo zasloužil vymáchat v proutěném koši ve Vltavě, a to přes stanovený časový limit. A teď nemám na mysli to, že slibovaná karta Pražana byla nemravně předražená. To je z pražských investic posledních 20 let ostatně všechno. A jak také jinak, když si lobbista Janoušek potřebuje postavit v Zadaru rekreační areál a exprimátor Bém zase toužil po secesní vile? Jde mi o něco jiného.

Ilustrační foto: www.praha.eu

Vadí mi hlavně to, když se nejen krade, ale ještě se u toho bez uzardění lže. Krádež miliard většinu už vytrénovaných Pražanů trápí asi tak, jako virus zika v Riu, zatímco vypořádat se s cynickou lží, jíž jste navíc vystaveni osobně, nás ještě vytočí podobně jako kontaminovaná voda z kohoutku v našem domě.

A lží je kolem obyčejné tramvajenky ještě víc než těch prošustrovaných miliard. Žádná karta Pražana, která vám umožní se pohybovat po městě bez placení v hotovosti a prokazování totožnosti dalšími doklady. Pouhá průkazka na městskou dopravu a do knihovny, navíc s nutností prodlužovat dvouletou platnost. Lež jako věž a navíc pokračující i dnes, kdy se Opencard už přejmenoval na Lítačku.

Jsem jedním ze zhruba dvou a půl tisíce Pražanů, kteří si poslední předprázdninový den zašli vyměnit dosluhující kartu za novinku. A kdo to ještě nezažil, tomu nebudu tajit, že je to mazec.

Na informacích v Dopravním podniku se dozvíte, že vám k výměně na jediném místě v Praze, tedy sídle magistrátu, stačí občanka a dosluhující Opencard, ale že nejlepší bude si zavolat přímo na tamní informace, protože oni jsou Dopravní podnik.

Na informacích automat půl hodiny hlásí, že toho mají hodně a je nutné čekat, ale nakonec se přeci jen dozvím, že možná budu potřebovat fotku, pokud ji tedy nemám uloženou registru magistrátu. Nebo ji možná naskenují ze staré průkazky, jestliže není moc poškrábaná. A tak zkoumám míru poškození a dumám, jak se dostat do počítačového systému samosprávy.

Nejlépe bude vyrazit přímo na místo. Tento zážitek zkrátím na nejmenší možnou míru, přestože mě stál skoro jedno odpoledne. Nejdřív v rozlehlé budově pátráte po tom, která část je vyhrazena výměně karty. Pak jste ve správném vchodu, ale přes dvě stovky čekajících lidí se ještě potřebujete propracovat k těly zavalenému vyvolávacímu systému. Sláva, mám číslo. A vyvolávací systém je napojen na informaci, jak dlouho budu čekat ve frontě. Šestnáct minut? Paráda, tady to tedy sviští, takže se mi ani nevyplatí si zajít na kafe.

Po čtvrt hodině čučení na kolemjdoucí jdu na věc. A vida, na informačním systému přibyla další čísla čekajících, ale jak jsem na tom já? Cože, třináct minut? Tak to zase tak nesviští. Po deseti minutách slib dalších jedenácti, pak sedmi…

Byla to nakonec víc než hodina čekání. A málem zuřivosti, vždyť oni ani tu frontu nejsou schopni přiznat poctivě. Proč mně, který si chtěl poctivě předplatit celoroční jízdné, dává vrchnost arogantně najevo, jak moc jí záleží na mých penězích, času a názoru?

Napadala mě ještě spousta jiných věcí a nehezkých oslovení. Ale vyberu jen ty, které mě utvrdily v tom, že v Praze by se Lež a Arogance mohly přihlásit společně do tanečních. Například – pokud se zavedení Lítačky schválí na poslední chvíli, jak se může během tří dalších měsíců, kdy končí platnost 90 % starých karet, technicky stihnout výměna několika set tisíc kusů na pouhých sedmi přepážkách?

Proč nebylo možné nové karty držitelům těch starých jednoduše rozeslat, jako to dělají např. zdravotní pojišťovny poté, co platnost jejich průkazu vyprší? Protože by bylo v létě málo front? Chápu, pošta není zadarmo a plastová karta stojí tak 10 korun, takže patrně levnější bude nechat každého poctivce, který nejezdí načerno, za trest hodiny postát ve frontě. A kdo to během prázdnin nestihne, na tom se ušetří poštovné a ještě si vydělají revizoři. A když si musím na magistrát pro kartu, proč alespoň není možné nechat si ji nabít už při výměně? Ptal jsem se – my jsme magistrát, musíte na Dopravní podnik. Má cenu argumentovat, že je to v podstatě jedna kasa?

Dobrá, kartu jsem vyměnil, zkušenosti získal a mohu dávat rozumy. Ale popravdě, mně ve skutečnosti moc nevadí miliardový tunel, sliby-chyby a nakonec ani desítky minut uprostřed hlučícího davu téměř rozzuřených Pražanů. Co mě ale žere už spoustu let, je podvod, který dopraváci nazývají letní jízdní řád. To je totiž stejný podvod a zlodějina jako ořechový rohlíček bez náplně.

Proč mám o prázdninách (letních, zimních, jarních, podzimních, májových, velikonočních, vánočních a mimořádných) platit plné jízdné, když musím na zastávkách a nástupištích prostát o zhruba třetinu delší dobu? Nikdy jsem nezaznamenal ani pokus, že by majitelům předplaceného jízdného někdo tuto ztrátu kompenzoval nebo se alespoň omluvil za horší služby. To i v cirkuse, když onemocní klaun, získáte na vstupném alespoň slevu.

Tak jsem si postěžoval. A co se změní? Ani odpovídat si nemusím. Ale třeba jednou, někdy, možná… A pro dnešek by mi stačilo, kdyby zase 195 neměla zpoždění víc než pět minut už na druhé zastávce, pak bych jednou stihnul 136 a z té mám dost času přejít na metro B, takže snad budu v práci včas. A odpoledne se budu moci postavit do nějaké té další fronty.

Sdílet:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Lidé a společnost

Jak nasytit lidstvo. Pomůže genetický kód pšenice

Dvěma stovkám vědců z dvaceti zemí světa se po třinácti letech společného výzkumu podařilo rozluštit celý dědičný kód pšenice seté. Na bádání se významnou měrou podíleli také olomoučtí odborníci z Ústavu …

Nejčtenější

Pronajala si chalupu. A s ní i nevraživého souseda

Pronajmout si chalupu na dovolenou je běžná věc. Člověk čeká, že když zaplatí deset patnáct tisíc za měsíc, a v sezóně na žádaném místě za týden třeba i dvojnásobek, tak vše bude v pohodě. Jenže v takové chaloupce …

Pálenka z garáže je svátost, ale ilegální

Česko doslova přetéká ovocem. Zahrádkáři se radují, že bude hodně pálenky. A někteří si ji dělají doma ve sklepě nebo v garáži. Bývá to svátost a chlouba, ale kromě potenciálních zdravotních rizik jde především o …
Rolovat nahoru