Východiska novely jsou zřejmá. V Česku v minulosti každoročně krachovaly cestovní kanceláře, které nebyly dostatečně pojištěny proti svému úpadku. Dopláceli na to jejich klienti, kteří zájezd sice zaplatili, ale kvůli krachu cestovky nikam neodcestovali. Druhým výchozím momentem legislativní úpravy se stala ochrana spotřebitelů na úrovni EU (zákazníků v cestovním ruchu), kterou každý členský stát musí zakomponovat do svých zákonů.

O transpozici evropské směrnice (převzetí do tuzemského práva – pozn. red.) a o zřízení garančního fondu, kterým chce stát ochránit turisty v případech, kde selže povinné zákonné pojištění, se ví už více než rok a půl – od poslední novelizace zákona.

MMR loni v prosinci uvedlo, že nepředpokládá, že by se povinný příspěvek cestovní kanceláře do garančního fondu výrazně projevil na ceně zájezdu, neboť se počítá s ročním příspěvkem ve výši 0,1 % (jednoho promile!) z tržeb za zájezdy. Což pro každou cestovní kancelář znamená přispět do garančního fondu jednou korunou z každé utržené tisícikoruny.

Mimochodem – vzpomenete si ještě, jak na to koncem loňského roku reagovali někteří zástupci cestovek? „O tu částku, kterou nám stát předepíše k zaplacení, budeme muset zdražit zájezdy. V důsledku budeme méně konkurenceschopní vůči černým cestovním kancelářím, které na trhu jsou a které stát nechává být, tak vůči zahraničním cestovkám fungujícím na našem trhu,“ uvedl například pro server Echo24.cz místopředseda Asociace cestovních kanceláří (ACK ČR) Jan Papež.