Někdo může namítnout, že zde zkrátka s Čechy už vůbec nepočítají. Jenže za tak málo muziky se to jeví hodně i pro cizince: 6,5 eur za buřta a půl s trochou cibule, zalitého pivem? Pravda, hraje k tomu harmonikář.
Hospoda je ale přesto plná, lahodná měšťanská desítka i kolínka prohýbají stoly. Sice také za mastné ceny, ale to je už alespoň prkénko více než umaštěno.
Mnozí hospodští sázejí jen na to, jak oškubou zahraničí turisty, ale ti zkušení vědí, že základ tržeb v dobré hospodě stejně tvoří místní lidé. A kde si myslí, že za dva měsíce udělají velký vývar, protože natáhnou lidi na křidýlka ze slevového portálu, ale pak už nic moc pořádného za rozumné peníze nenabízejí, končí.
To, jak se měnili nájemci, a jak to nakonec dopadlo, je vidět na dříve tradiční hospůdce U Rumpálu ve Školské ulici na Praze 1. Nejdříve patřila Čechům, pak Rusům a nakonec se je z ní vietnamský podnik, ovšem s poněkud podivným charakterem. Do typicky české hospůdky přibyly studené zářivky a packou věčně kývající zlatá soška. A je poloprázdná – anebo poloplná?
Jak pěkně roztočit lidovou gastronomii, to naopak dobře pochopili v jídelně na pražském Těšnově, kam chodí manažeři, pojišťováci i dělníci. Jídla od 55 korun (skutečná jídla), masitá za sedmdesát, osmdesát korun a plný tác i s polévkou a limonádou za 110 korun.
Nedávno v televizi říkali, že pokud hospodský platí daně, nemůže už udělat jídlo za stovku. Ale může, když vsadí na to, že k němu na oběd přijde hodně lidí. Stačí se podívat na Těšnov, kde už v předstihu měli elektronickou pokladnu (dotykačku) a účtenky dávají těm stovkám lidí, co jsou v rychle ubývající frontě, úplně bez řečí.
Jako by se zastavil čas. Žádný strach z EET. Tak to člověk pozná v hrabalovském kraji, v Kersku kousek od Nymburka. V hospůdce u Hřiště, respektive U pramene, husička s malou plzeňskou desítkou za 186 korun. (To je Praha opravdu nájmy a kupní silou o tolik vzdálena, že tam za ty samé peníze dostanu jen buřta a půl poslintaného černým pivem?)
Účtenky frčí, hospodští i místní jsou spokojení. Sice zahrádkářské domky v Kersku už dávno většinou ustoupily stále se zvětšujícím opulentním vilám zbohatlíků, takže Hrabal by asi trochu poněkud posmutněl, ale přesto Kersko stojí za procházku po navátých píscích mezi borovicemi a pak posedět…
Je samozřejmě otázka, co taková EET a úplný zákaz kouření nakonec udělá s milými hospůdkami, třeba jako u Hučálu v Pusté Rybné na Poličsku. Hostinec místních, kam rádi zavítají i turisté, jídla také kolem stovky, účtenky klasicky psané rukou. Nejspíš se nakonec přizpůsobí, jako většina. Vždyť široko daleko není jediná hospoda. Kouření venku uvítají v létě cyklisté, ale místní, co sem chodí po šichtách na statku či v továrnách, ti se asi budou jen těžko zvedat od stolů s rozpitou Poličkou a chodit na sychravé povětří.
Jenže. Udavačů je v Česku více než hub, takže i v malé hospůdce kdesi v „Pusté“ mohou počítat s tím, že si na ně může došlápnout úřad. A že těch máme: finanční, živnostenský, hygienický a jak hospodští potvrzují, nejaktivnější je tzv. šedý mor – spolek autorů muziky vybírající poplatky či pokuty za to, že v hospodě pustí rádio nebo písničky z YouTube. Jaké ještě zákazy mohou čekat?
