Odysea elektronické faktury v eGovernmentu

Názor

Elektronická faktura prochází skutečně strastiplnou cestu k cíli, kterým je běžné používání ve státní správě. Nemyslím si to pouze já jako ředitel společnosti poskytující komplexní řešení pro elektronickou fakturaci, ale je to názorem i ex-ministrů Ivana Pilného či Pavla Bělobrádka.

Elektronická fakturace do státní správy dle jejích současných výmyslů ještě dlouho nebude. Foto: Pixabay

Otázkou je, proč právě elektronická faktura a s ní celý proces elektronické fakturace mají tak komplikovaný život ve vztahu ke státní správě a eGovernmentu. Důvodů je hned několik.

Československo bylo v minulém režimu na špičce vývoje počítačů a základna počítačových nadšenců a odborníků v něm byla velká. S přechodem k tržní ekonomice, a právě díky těmto šikovným lidem, vznikla řada úspěšných IT firem, programů, formátů a standardů. Po revoluci bylo vše v ICT ze zahraničí drahé a bylo nasnadě využít lokálních zdrojů, které byly znalé prostředí, šikovné a za levnější peníz.

Tím byl založen kámen „národního specifika“, které jakoby říkalo, že v rámci české kotliny jsou použitelná pouze lokání specifická řešení. Jedním z výsledků tohoto specifika je i ISDOC, který jakožto „národní“ formát pro elektronickou fakturu existuje již řadu let. Přestože je ISDOC podporován směrem k eGovernmentu jak svým autorem, tak i například ICT Unií, jeho rozšíření na komerčním trhu se počítá jen na jednotky procent. Proč tak málo? Je to způsobeno celou řadou důvodů. Jedním z nich je, že kromě České republiky tento formát není v zahraničí uznáván. A jsme zpět u národního specifika.

Další příčinou je skutečnost, že státní správa je stále úřad, tak jak byl zaveden za dob Rakouska-Uherska. Tato historická linie se zde vine několik století a snaha posledních pár let o její digitalizaci je zatím velmi krátkou časovou periodou v celé historii. V naší praxi pravidelně narážíme na obavy potenciálních zákazníků z oblasti komerčních firem, zda státní správa a hlavně finanční úřady budou akceptovat elektronické faktury. Vždyť dosud měla faktura pouze papírovou podobu, navíc s podpisem či razítkem.

Bylo by možno pokračovat dále ve výčtu proč. Ale zkraťme to a uzavřeme to ještě jedním. Je skutečně zájmem státní správy zavést v masovém měřítku elektronickou fakturaci? Lze zatím o tom silně pochybovat. Protože pokud by tomu tak bylo, tak by státní správa sáhla po tom, co je nyní na trhu nejvíce rozšířené a to je EDI s mezinárodním formátem EDIFACT.

Ten má dle průzkumu GS1 v současné době více než 48procentní zastoupení v elektronické fakturaci, kdežto ISDOC pouze necelých 10 procent. Zavedením EDIFACT formátu by se rychle státní správa přiblížila firmám a na dosah by byl „quick win“ na obě strany. Neboli elektronická fakturace zbožových faktur mezi státní správou a jejími dodavateli z oblasti business by se mohla rychle rozběhnout. Zní to dobře a nyní přijde to kouzlo.

Formát EDIFACT nebude dle priorit implementace e-fakturace mezi povinně přijímanými dokumenty. Divíte se? Tak si k tomu přidejme následující. Zároveň se však předchozí vláda premiéra Bohuslava Sobotky usnesla, že národní formát ISDOC ve verzi 6.0 a vyšší, bude patřit mezi povinně přijímané formáty dle normy, s platností pouze pro ČR. Tak, nyní se můžeme divit na druhou!

Závěrem vdechnu příběhu trochu pozitivního s mým očekáváním, že elektronická fakturace do státní správy dle jejích současných výmyslů ještě dlouho nebude.

Autor je výkonný ředitel společnosti EDITEL CZ
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Technologie

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.