Taxislužba Uber, která konkuruje těm klasickým, je jednou z novinek, se kterými si státy neumí poradit.zdroj: www.pixabay.com

KOMENTÁŘ: Uber a Airbnb odhalují, že na trhu nejsou rovné podmínky

Prostředky ke sdílení služeb, jakými jsou Uber či Airbnb, již nějakou dobu značně víří diskuze nejen v českém prostředí, ale i v zahraničí. Proti sobě stojí odpůrci argumentující nerovnými podmínkami v podnikání a spokojení uživatelé. Stát pak hledá odpověď na otázku, zda tyto služby omezit. Pátrá po nástrojích, které by kontrolovaly rovné podmínky podnikání či pravdivost recenzí. Problémy, které  s Uberem a Airbnb přicházejí, mají však ještě další rozměr – a to v oblasti zdanění.

Stát na jedné straně řeší například kontrolu a zdanění spropitného, na straně druhé mu však unikají podstatně vyšší částky ze služeb, jako je Uber či Airbnb, které v tuto chvíli nepodléhají jasnému daňovému režimu. Zákaz Uberu jako to udělali v Německu, není vhodné řešení ani z hlediska rovné soutěže a podpory podnikatelského prostředí, ale z pohledu daňových výnosů. Celý problém tkví v tom, že současná legislativa nedokáže pružně reagovat na nové trendy a rychlý vývoj. Je naprosto nutné změnit pohled na definici podnikatele a nastavit pravidla tak, aby platila na všechny stejně.

Stát by měl určitě najít řešení, které umožní fungování těchto služeb a zároveň zajistí rovné podmínky pro všechny. Trvat nutně na zastaralých pořádcích je v této situaci z hlediska ekonomiky kontraproduktivní. Měl by také dokázat vytvořit a nastavit pravidla tak, aby se snadno dala přizpůsobit a aplikovat na další obdobné služby. Doba jde kupředu a spolu s ní by měla být pružnější i legislativa.

Příklad Uberu je vzorový v tom, že ukazuje dva problémy současného daňového režimu. Zaprvé je to nedostatečné ošetření zdanění příjmů řidičů, kteří mají z ježdění pro Uber zisk, který by měl jednoznačně podléhat zdanění, a to v České republice. V tomto ohledu je kamenem úrazu především kontrola, a to jak identifikace řidičů, tak i zjištění skutečné výše příjmů.

Řešením by mohlo být zavedení srážkové daně, kdy by Uber srazil vypočtenou daň z částky, kterou zasílá řidiči a odeslal ji přímo na účet správce daně. Zadruhé jsou to pak provize, jež Uber jako licencující společnost získá od řidičů, které mizí pryč a nejsou daněny v České republice. Cílem státu by určitě mělo být udržení těchto peněz u nás, a to novým pohledem na definici subjektu podnikajícího v ČR.

Tento problém se však netýká pouze Uberu či Airbnb jako vlajkonošů takzvané sdílené ekonomiky, ale takřka všech zahraničních internetových provozovatelů služeb. Na významu tak nabírá především úzká spolupráce mezi jednotlivými státy a také nastavení zdanění služeb ve smlouvách o dvojím zdanění, které by lépe vyhovovalo novým podmínkám.

Nejdůležitějším krokem by však měla být spolupráce ze strany Uberu, Airbnb a dalších provozovatelů služeb. Ta je klíčová k tomu, aby se mohly nadále rozvíjet dle stanovených pravidel a nepohybovaly se v zóně šedé ekonomiky. Vstřícný krok vůči statní správě v podobě vyšší transparentnosti by totiž jednoznačně zjednodušil celou situaci kolem danění a daňových úniků. A poskytovatelé těchto služeb, kteří chtějí podnikat globálně, by na takovou spolupráci s národními státy měly být připraveny.

Jiří Medřický
Autor je country manager společnosti Baker Tilly

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *