„Akce Jantar“, jak případ svého času označila speciální jednotka pro boj proti daňovým únikům složená z policistů, celníků a specialistů finanční správy nazývaná Daňová Kobra, média svého času přímo fascinovala. Teď o rozsudku informoval pouze web policie.cz, a to ještě s měsíčním odstupem. Možná i proto, že z tehdy mocné ODS, v jejíž plzeňské odnoži kauza svého času vyvolala pořádnou bouři, zbyl jen stín a její skandály, navíc letité, už dnes na titulní stránky novin neaspirují.

Jednatelé z ubytovny

Podle obžaloby hráli v případu významnou roli „bílí koně“ z řad bezdomovců a další lidé, jejichž hmotnou nouzi měla organizovaná skupina daňových podvodníků zneužívat. Bezdomovci se podle dokumentů za směšnou odměnu stávali jednateli firem, další osoby byly odměňovány za to, že z bankovních účtů těchto společností vyzvedávaly peníze v hotovosti a předávaly je organizátorům podvodu.

Naverbovat je, jak v roce 2013 psala média, nebylo nijak složité: Většina z nich prošla ubytovnou v plzeňské Žlutické ulici. Tu měla v pronájmu firma ANPESI rent s. r. o. tehdejšího vlivného člena regionální ODS Petra Štrunce, svého času dokonce člena Ústřední výkonné rady této partaje.

PSALI JSME:
Vidí finanční správa za každým podnikatelem podvodníka?

Na správě ubytovny se podíleli další dva straníci, Radek Mráz a Adam Soleh. Ti také podle policistů nesli svou část viny na „odklonění“ peněz, které se nikdy nenašly. To, že by se Petr Štrunc, jejich tehdejší spolustraník a stranický „nadřízený“, na obchodech podílel, ale nebylo prokázáno, a proto nikdy obviněn nebyl.

Na zmíněnou ubytovnu mimo jiné upozornil v roce 2013 server Regionpodlupou.cz, který se zajímal o to, kteří plzeňští podnikatelé vydělávají statisíce na dávkách na bydlení pro sociálně slabé. Podle serveru byl zaměstnancem Štruncovy firmy také recidivista Vojtěch Sivák, který měl shánět „bílé koně“. Ten o své špinavé práci, kterou si u něj údajně objednávali vysocí představitelé plzeňské ODS, promluvil v médiích v létě téhož roku.

PSALI JSME:
Trestat za daňové úniky nebude možné dvakrát

Seznamte se: Smradlavka, podnikatel

Díky náboru na ubytovně se mezi „podnikatele“ zařadil například Václav Škroud řečený Smradlavka. Devětapadesátiletý muž se sice den co den opilý válel na ulici, často pomočený a ve vlastních výkalech, „jeho“ společnost Toladena Trade, s. r. o. ale dovezla v průběhu roku 2011 téměř dvacet milionů litrů pohonných hmot z Rakouska.

Vypovídal sice na policii, ještě před zahájením soudního líčení ale následkům svého životního stylu podlehl.

„Vrtalo mi hlavou, kde Smradlavka pořád bere peníze na chlast. Jestli v něčem jel, tak o tom neměl ani ánunk,“ citovaly Novinky.cz dalšího bezdomovce, který nechával Škroudu občas přespat ve své boudě.

PSALI JSME:
Berňák je nemilosrdný a daně jsou čím dál složitější, říká šéf stavební firmy Aleš Kocourek

Podmínky i tresty natvrdo

„Princip podvodu spočíval v tom, že na firmy s bílými koňmi se do ČR dovážely ropné produkty, které byly obratem prodány tuzemským odběratelům. Platby spojené s pořízením a následným prodejem pohonných hmot zajišťovaly další firmy s nastrčenými jednateli, přičemž důvodem využití těchto inkasních společností bylo podle státního zástupce Borise Havla znepřehlednit pohyb peněz při přeprodeji tohoto zboží a tím se vyhnout zaplacení daně,“ napsaly v roce 2015 o případu Novinky.cz.

Tyto firmy měli prostřednictvím tzv. bílých koní ovládat Tomáš Kočárek a Jan Kroupa. I když některé indicie naznačovaly, že jsou pouze prostředníky, stopa u nich končila. Po zadržení odmítli vypovídat, vysloužili si nepodmíněné tresty.

K nepodmíněnému trestu byl odsouzen také Vojtěch Sivák, dalších pět spoluobžalovaných, kteří fungovali jako bílí koně, dostalo tresty podmíněné.

Jedním z nich byl i Soleh, jenž v případu figuroval jako spolupracující obviněný, k trestné činnosti se přiznal a pomohl usvědčit i některé spolupachatele. Za to dostal dva roky se čtyřletým podmíněným odkladem. Mráz byl zproštěn viny.

Mlčenlivý finančák

Policistům se dodnes nepodařilo vypátrat, kam zmizelo téměř 400 milionů korun, které po menších částkách vybírali na pobočkách bank lidé, které plzeňský gang využíval.

Pravděpodobně to ale nevzdala finanční správa, na niž se redakce portálu FAEI.cz obrátila s dotazem, zda je pravda, že prověřuje původ finančních prostředků, za něž Petr Štrunc v posledních letech nakoupil svá rozsáhlá aktiva, zejména majetkové podíly v plzeňském Nákupním centru Slovany (Galerie Slovany). „K uvedenému případu se bohužel nemůžeme vyjádřit, protože daňový řád nám ukládá mlčenlivost v daňových věcech,“ odpověděla tisková mluvčí plzeňského finančního úřadu Michaela Hošťálková.

Sérii otázek měla redakce připravenu i pro Petra Štrunce. Ten je ale tzv. nekontaktní, dokonce nejsou uvedeny žádné kontaktní údaje ani na webu plzeňského nákupního centra, které vlastní.

Kdo je Petr Štrunc?

Čtenář, který nezná plzeňské reálie, si logicky položí otázku, kdo je Petr Štrunc.

Štrunc se podle veřejně dostupných informací po roce 1989 věnoval převážně obchodu a gastronomickým službám. O deset let později vstoupil do ODS a zahájil kariéru krajského funkcionáře. Zastával například funkce ve statutárních orgánech Plzeňských městských dopravních podniků nebo Plzeňské teplárenské. V roce 2013 náhle oznámil odchod ze strany a politiky. Bylo to krátce poté, co se ODS sama zbavila čerstvě obviněných Mráze a Soleha.

Už v roce 2012 ale Štrunc získal za částku, jejíž výše není známa, obchodní společnost Nákupní centrum Slovany a. s., čímž ovládl i plzeňské nákupní centrum Galerie Slovany. Jistou představu o hodnotě transakce ovšem může poskytnout tehdejší hodnota majetku této firmy: Pozemky a budova byly oceněny na 320 milionů korun.

V roce 2017 pak vydala společnost Nákupní centrum Slovany, která byla založena za účelem držby obchodního podílu v Galerii Slovany, nové akcie. Emise dosáhla celkového objemu 98 milionů Kč. Z 20 vydaných akcií jich 19 koupil opět Štrunc.

Desítky firem ve ztrátě

Firem, v nichž bývalý politik vlastní obchodní podíly, je celkem několik desítek. Většina z nich ale vykazuje dlouhodobou ztrátu. Pokud jsou některé z nich ziskové, pak generují maximálně jednotky milionů korun ročně. Z veřejných rejstříků je navíc zřejmé, že tyto zisky jsou v jednotlivých společnostech ponechávány nerozdělené, tedy se nevyplácely.

Majetkovou bilanci nemohly zásadně ovlivnit ani odměny, které Petr Štrunc pobíral za členství ve statutárních orgánech městských podniků. V případě Plzeňské teplárenské dosáhly podle dostupných informací výše maximálně 816 tisíc Kč, v Plzeňských městských dopravních podnicích mohla odměna činit nejvýše milion a 75 tisíc Kč.