Toto rozpětí se na počátku roku zužovalo s tím, jak Česká národní banka (ČNB) předloni v prosinci odstartovala cyklus snižování úrokových sazeb a zároveň meziroční inflace v únoru a březnu poklesla přesně na dvouprocentní cíl centrální banky, což tlačilo i na oslabování koruny.
K opětovnému rozšíření úrokového diferenciálu a mírnému posílení koruny k euru následně přispěla debata o dlouhodobě rovnovážné měnověpolitické sazbě, kterou v prvním a druhém čtvrtletí loňského roku viděli tuzemští centrální bankéři v intervalu 3,5-4 procenta, tedy výrazně výše, než do té doby předpokládaná tři procenta.
Nejsilnějších úrovní koruna dosáhla začátkem června, kdy se krátce obchodovala za 24,55 CZK/EUR, k čemuž přispěl i v té době pozitivní sentiment na finančních trzích vůči rizikovým aktivům. V průběhu léta však následně mimo jiné obavy o recesi americké ekonomiky v souvislosti s dočasně zhoršenými daty z tamního trhu práce způsobily korekci.
Viditelněji nad hladinu 25 CZK/EUR pak koruně od začátku posledního loňského kvartálu pomohly rovněž rostoucí sázky na vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, který byl vzhledem k avizovaným politikám finančními trhy vnímán jako méně příznivý kandidát pro měny středoevropského regionu.
Naproti tomu americký dolar loni ještě upevnil svou pozici, když v páru s eurem zpevnil o 5,9 procenta na 1,039 USD/EUR. K tomu v posledních týdnech přispěly rovněž obavy o další eskalaci války na Ukrajině či zhoršení bezpečnostní situace na Blízkém východě.
Nepříznivé faktory pro korunu ale částečně kompenzovala tuzemská centrální banka, která si na svém prosincovém zasedání dala od snižování úrokových sazeb pauzu. Optikou úrokového diferenciálu pak koruně pomohl rovněž nedávný nárůst očekáváné míry uvolnění měnové politiky ze strany Evropské centrální banky (ECB).
V rámci středoevropského regionu v loňském roce dokázal posílit pouze polský zlotý, a to o 1,6 procenta (4,277 PLN/EUR), k čemuž přispěla solidní výkonnost tamní ekonomiky, která byla ve třetím čtvrtletí ve srovnání s předpandemickou úrovní vyšší o bezmála 12 procent, zatímco v ČR pouze o 1,3 procenta. Souhrnný index měn rozvíjejících se trhů (JPM-EM index) loni odepsal 11,2 procenta.
V roce 2025 očekáváme mírné posilování koruny k euru. Do poloviny roku by se podle nás koruna mohla dostat k hladině 24,80 CZK/EUR a do koce roku k 24,60 CZK/EUR. Napomoci by tomu mělo pokračující oživování tuzemské ekonomiky, které sice podle našeho předpokladu bude pouze pozvolné, zároveň ale česká ekonomika pravděpodobně vzroste výrazněji než eurozóna.
Přirozenou poptávku po koruně na devizovém trhu by v tomto prostředí měl nadále podporovat přebytek běžného účtu platební bilance, byť ten bude oproti loňsku významně menší. Krátkodobě také, podobně jako v posledních týdnech, korunu před oslabením brání výrazně rozevřený úrokový diferenciál tržních úrokových sazeb.
Zde se odráží jestřábí postoj ČNB v kombinaci s nárůstem finančními trhy očekávaného uvolnění měnové politiky ECB. Příznivější než loni by pro měny rozvíjejících se trhů (včetně koruny, pozn. aut.) mohl být v roce 2025 vývoj sentimentu na globálních trzích, kde by se podle našich předpokladů měla alespoň částečně zmírnit riziková averze.
Tuzemská centrální banka má navíc stále v záloze devizové rezervy ve výši více než 40 procent ročního hrubého domácího produktu (HDP), které jsou relativně jedny z největších na světě, a působí tak stabilizačně.
Rizika výše popsaného základního scénáře mírného posilování koruny v příštím roce nicméně aktuálně spatřujeme spíše na straně slabší koruny. Z těch významnějších zmiňme hrozbu cel na evropské automobilky ze strany USA. Významná nejistota je spojena s dalším vývojem války na Ukrajině, plánovanými volbami u nás a v Německu nebo pokračující politickou nestabilitou ve Francii.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
