Od začátku roku 2023 pak její oslabení dosáhlo dokonce 4,35 procenta. Vývoj koruny přitom vloni nebyl oslnivý ani v porovnání s dalšími měnami ve středoevropském regionu, kde sice platí za poměrně stabilní měnu (např. maďarský forint oslabil o téměř 8 %, pozn. aut.), zároveň však nedostihla polský zlotý, který zpevnil o téměř 1,2 procenta.
Za nezdarem koruny stála, jak jsme upozorňovali v prosinci, zejména rozdílná politika centrálních bank, která v případě České národní banky (ČNB) mohla postupovat relativně odvážnějšími kroky směrem k nižším úrokovým sazbám, vliv na korunu skrze úrokový diferenciál tak byl veskrze negativní.
Zahájení procesu normalizace sazeb v případě hlavních zahraničních bank se přitom oproti původním očekáváním, kvůli pomalejšímu poklesu inflace, značně zpomalilo či zpozdilo, a tak ani mírný pokles sazeb Evropské centrální banky (ECB) či Fedu (centrální banka USA, pozn. red.) v druhé polovině roku nepomohl koruně ke kompletnímu vyvážení předchozích ztrát.
Závěrem roku pak se situací značně zamíchaly i prezidentské volby v USA, které vyústily ve skokové posílení dolaru. Na přelomu listopadu a prosince však došlo k částečnému návratu rizikového sentimentu na lokální trhy, a v souladu s naší predikcí koruna rok uzavírala v silnějším rozmezí 25,10-25,20 EUR/CZK.
První lednové dny pak přinesly další zpevnění a koruna se nyní nachází jen těsně nad hranicí 25,10 EUR/CZK, kterou předpokládala naše prognóza. Nový rok 2025 začal pro korunu slibně, což může být odleskem prosincového rozhodnutí ČNB o dočasném pozastavení cyklu snižování sazeb.
Ze zápisu z jednání vyplývá shoda bankovní rady tuzemské centrální banky na mírně proinflačním charakteru aktuálních rizik výhledu dosažení cenové stability, když nad dvouprocentním cílem zůstává i výhled jádrové inflace a meziroční růst cen ve službách zůstává dokonce nad pěti procenty.
Očekáváme proto, že postup ČNB v letošním roce bude spíše opatrný a úrokové sazby neklesnou hlouběji než na úroveň 3,5 procenta, které dosáhnou již ve druhém kvartále. Většímu poklesu bude bránit také pomalejší postup amerického Fedu (max. -50 bazických bodů za celý rok, pozn. aut.) s ohledem na tamní proinflační rizika, která může umocnit politika administrativy nového prezidenta.
Naopak ECB by mohla základní sazby v eurozóně snížit až o 100 bazických bodů, čímž by je dostala již „na krok“ blízko k námi předpokládané rovnovážné sazbě (1,75 %). Pozici eura však takový výhled nesvědčí, což bylo v minulých dnech vidět na krátkodobém prolomení úrovně 1,03 EUR/USD.
Do konce tohoto kvartálu by se euro mohlo obchodovat v blízkosti 1,02 dolaru, přičemž obrat očekáváme až ve druhé polovině roku. Vůči dolaru očekáváme obdobné tendence i v případě koruny, vůči euru by však její pozice měla být o něco silnější.
Oslabovat korunu může negativní dopad celních válek či geopolitická nejistota, přesto však letos očekáváme mírné, fundamenty podložené, posilování koruny, které by ji mohlo dovést pod 25korunovou hranici, ke konci roku až 24,80 EUR/CZK.
Autor je analytik Raiffeisenbank
(Redakčně upraveno)
