Ještě ve středu byl ten, kdo neměl roušku či šátek, nějakej divnej, teď už je to opačně. Kvůli upomínkám na zakrytí vznikají už i strkanice, rozšláply se brýle, natrhl ret a obočí, a v Praze se kvůli muži bez roušky, ale zato s nožem v ruce, střílelo v tramvaji. Do nohy. Někteří příliš aktivní občané jsou zase jak z Pomocné stráže komunistického Sboru národní bezpečnosti a policii hlásí i pána sedícího na lavičce. S rouškami pořádně zápolí kuřáci. Korunu všemu nasadil německý mazánek, jenž se ve veřejnoprávní televizi raduje, že vymřou staří a bude se méně vyrábět. Kretén.
„Lidé dodržují v obchodech i dvoumetrové odstupy a časy vyčleněné pro seniory. Všichni jsou zakrytí. Jen občas si někdo za bukem, aby nebyl vidět, roušku odhrne a dá cigaretu. Jako já. Ale držíme si dostup, a nekouříme v nějaké velké skupince“ přiznává Zbyněk V. z Kraslic. Odhrnuté roušky kvůli kouření na ulici už domluvou řešili například i strážníci v Jihlavě.
Lidi, nezapomínejme ale také na to, že jsme všichni lidi. A že sice proti nákaze je třeba něco udělat, ale život je zkrátka riziková věc, a co se má stát, stane se. A ještě se nervovat kvůli tomu, že sousedka ryje na zahradě a nemá roušku, to už je fakt moc.
Jenže s empatií je třeba se dívat na příslušníka policie, kterého v Praze fotograf jednoho deníku v momentce zachytil, jak odpočívá u veřejného popelníku, s pořádným zátahem natahuje do plic cigaretu, roušku staženou na krku, a za ním stojí občané. Nemělo by se to, pan policejní prezident se bude jistě zlobit, ale na druhou stranu: Jsme v podstatě ve válečném stavu, a ve válce se na nějaké ty předpisy nehledí a hlavně: Ve válce se kouří.
Jdou na čas stranou všechny ty poučky o zdravém životním stylu, ekologickém přístupu. Příroda se teď čistí, protože lidstvo je v karanténě, a není to třeba dál rozebírat. V německé veřejnoprávní televizi ovšem jeden šašek (to byl Hitler pro mnohé zprvu také – pozn. aut.) dětem hlásá, že je dobře, že je tady nákaza, že se planeta očistí od starých, kteří ji zaneřádili, že bude méně lidí, bude třeba méně zdrojů, a že se Země bude krásně zelenat.
On, který vyrostl v generaci blahobytu, který ti staří vytvořili; mladé generaci, která nemusí moc dělat rukama, jen s nimi mávat nebo ťukat na sociálních sítí smajlíky. Ne všichni, jasně. A planetě bude vskutku lépe, možná když jako první půjdou tito rádoby moderátoři, mající za svým blábolením sakra velkou emisní stopu. Ten chlap nic důležitého pro lidi netvoří, naopak dětem blbne hlavu a přitom baští, vylučuje, spotřebovává elektřinu, takže pokud by nebyl, planetě by se jistě o něco ulevilo, když se na něho samého podíváme jeho „logikou“.
V podstatě je ironií, že dámy řvoucí na náměstí v Madridu „Sexismus zabíjí“, teď sotva popadají dech a zápolí s horečkami a dost možná konečně přicházejí na to, že zabíjí úplně něco jiného.
A všimli jste si, k čemu je teď bruselská administrativa? Kde je celý ten aparát Evropské unie? A co v tyto bouřlivé dny dělá pro Evropany opravdu prospěšného? Stačí jedna pandemie a společná Evropa se hroutí ve svých ideových základech.
Kam zmizela solidarita, ptají se už týdny smutně Italové? A s tím, jak unijní státy jeden po druhém zavírají své hranice ve snaze ochránit své občany před šířící se nákazou, vychází ve vší nahotě najevo, že předražení euroúředníci jsou v situaci, kdy je třeba myšlenek a činů skutečných státníků, v podstatě impotentní.
