Firma Škoda Auto už dříve oznámila, že kvůli nedostatku čipů ode dneška do konce roku výrazně omezí, nebo dokonce zastaví výrobu. S omezeními počítají i další automobilky a jejich dodavatelé. Někteří tak už část pracovníků kvůli výpadkům nechávají doma. Svaz průmyslu a dopravy navrhuje, aby vláda spustila dočasně na tři měsíce program Antivirus, z něhož se firmám za epidemie proplácely mzdy či jejich část.
Jenže takový krok dlouhodobě českou ekonomiku spíše poškodí. Program Antivirus už by se tedy prodlužovat a kurzarbeit při současné krizi autoprůmyslu není radno používat. Vždyť to, že nejsou čipy, je zhmotněním běžného byznysového rizika. Není to žádná pandemie či jiný zásah vyšší moci. Malého živnostníka také nikdo nezachrání, když dojede na riziko podnikání.
Nynější krize autoprůmyslu ještě neznačí definitivní soumrak jeho tradiční podoby v Česku. Ale jde nepochybně o výstrahu. Vláda, resp. tripartita na ni reaguje tak, jak nemá. Zvažuje kurzarbeit. Program kurzarbeitu utlumuje proces ničivého tvoření – kreativní destrukce. Tento proces je přitom po staletí motorem pokroku a lidského progresu.
Kurzarbeit je to, když lidé, kteří pracují a platí daně, nedobrovolně hradí z těchto daní a z veřejného dluhu – což jsou jenom budoucí daně – dovolenou některým svým spoluobčanům. Jakým přesně, o tom rozhodne vláda, která je v celém procesu prostředníkem. Takže pak ještě tuto nedobrovolnou finanční výpomoc jedněch lidem druhým zpupně nazve pomocí od třetích lidí, totiž pomocí vládní.
I autoprůmysl v Česku jednou skončí, alespoň tedy autoprůmysl ve své momentálně dominující podobě. Tím, že vláda si výstrahu, že se tak stane, nebude připouštět a bude ji překrývat dalšími daněmi a dalším dluhem, jenom sníží připravenost celé ekonomiky na destrukci, ale současně také na tvoření. Dluh a nedobrovolný „sponzoring“ nepracujících pracujícími spoluobčany bere strach z destrukce a zároveň demotivuje od tvoření. Především v zájmu levicově orientovaných politiků či odborářů.
Řekněme to tedy narovinu: Motorem pokroku je strach z propuštění a bankrotu a zároveň motivace se jich vyvarovat úspěchem v konkurenčním boji, ať už mezi jednotlivci, třeba živnostníky, nebo firmami. Tím, že tento žádoucí konkurenční boj kurzarbeitem (ale i na mnoho dalších způsobů) tlumíme, si vlastně na dluh nás všech kupujeme zaostávání a nakonec i strádání a bídu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
Tržní socialismus
Ale to je jasne kazdemu, kdo se umi o sebe postarat (kdyz ma zdrave ruce a nohy). A ze maji hypoteky ? Co my s tim ? Snad meli 8 let ekonomickeho rustu s platem jako primar, tak maji nasetreno na dalsich 8 let, a pokud jej propusti ? Chybi sberaci, delnici a programatori. Tak si za usetrene penize udelaji rekvalifikaci. Co nam po nemecke automobilce.
Když budeme pokračovat v živelném způsobu hospodaření s právním vědomím obyvatel džungle, přeroste nám to přes hlavu a budeme se vzájemně zabíjet pro jedno nadechnutí a hlt vody. Takže musíme začít počítat organizovat a plánovat. Kolik v tom bude soukromé iniciativy, nebo společenské, to vyplyne z praktické potřeby. Co tam ale podle mne nesmí být, je lobbing a ta vše deformující honba za maximálním ziskem. A ten kdo se ptá proč, ten do toho nesmí mluvit.
Je to na kompletní přepracování celého systému politiky !
Všechno vyhodit a znovu od nuly.