Máme za to, že ve druhé půlce letošního roku, podobně jako tomu bylo v roce 2008, začne opět prudce posilovat americký dolar. Stejně jako začal „nelogicky“ posilovat v srpnu 2008, kdy v krátké době posílil z 14,50 na 23,50 korun, což bylo předzvěstí začátku světové finanční krize a pádů velkých mezinárodních bank (např. Lehman Brothers – pozn. aut.), ale také začátkem enormního „tištění peněz“.
Dalším silným impulzem k posilování dolaru byl červenec 2014, kdy Fed (americká centrální banka – pozn. aut.) začal poprvé otevřeně hovořit o zvyšování úrokových sazeb. Dolar tehdy velmi rychle posílil z dvaceti korun na 26 Kč. Dolar tedy bude reagovat na to, že letos přijde – vcelku pochopitelně – opět znovu krize. A to nejen díky covidu-19. Ten byl a bude jen katalyzátorem a zástěrkou.
Mimochodem je opravdu zvláštní, že akcie americké farmaceutické společnosti Pfizer, která se společností BioNTech vyrábí vakcínu proti novému koronaviru s 95% účinností, jež má být jen během letošního roku podána více než dvěma stům milionům lidí, od začátku loňského listopadu oslabily o tři procenta.
Hlavní roli v příchodu krize totiž sehraje především enormní toxický světový dluh, který v minulém roce rostl již exponenciálně. Zatímco oběživa, tzv. money supply, hlavních světových centrálních bank, přibývalo vloni tempem ve výši zhruba jednoho procenta týdně, zlata přibývá ročně v průměru jen 1,3 procenta, tedy přibližně 2500 tun.
K tomu všemu se začne alespoň hovořit (tzv. verbální intervence, pozn. aut.) o nutnosti zvyšování úrokových sazeb. To Fed nebude dělat rád, ale bude okolnostmi donucen o tom alespoň začít mluvit. A opět začne sháňka po dolarech, a to kvůli vizi vyšších úrokových sazeb, která znamená vyšší atraktivitu měny.
A také proto, že je lepší mít finance v hotovosti nebo ve zlatě, než mít „před bouří“ hodně zainvestováno. Ale především, inflace tentokráte už skutečně přijde. Na léta centrálními bankami omílaný dvouprocentní inflační cíl se „muselo“ zapomenout.
Všichni inflaci nyní bez hanby a strachu chtějí – s centrálními bankami v čele – a nebojí se i přestřelit vysoko nad současné inflační úrovně, tedy nad 2,1 procenta v USA a 2,8 procenta v ČR. Což logicky vede k závěru, že současně podhodnocený dolar – stejně jako v letech 2008 a 2014 – se nabízí k dobrému nákupu. A o to více cena zlata – pro Čechy – opět posílí.
Americký dolar totiž stále představuje přes 63 procenta všech světových transakci, téměř 40 procent světového dluhu je denominováno v dolarech a 62 procenta rezerv centrálních bank světa je stále v dolarech. Ano, Spojené státy tisknou a devalvují svou měnu jak o závod, ale to dnes dělají všechny ekonomicky vyspělé státy.
Dolar je rezervní měnou již od srpna 1971, nebo jak se správně říká, „je tou poslední ze špinavých košil“, a zatím neexistuje jeho reálná, či praktická alternativa. Nabízí se tak zajímavá kombinace levného dolaru a famózního zlata se zhodnocením 45 procenta za poslední dva roky.
Existují racionální předpoklady, že v současné enormní, avšak pochopitelné snaze subvencovat a vytisknout maximální množství peněz (opak by byl okamžitým ekonomickým kolapsem – pozn. aut.), budou mít jak dolar, tak především zlato, velmi silnou podporu. Skutečných bezpečných přístavů totiž v nejistých dobách opravdu není mnoho.
Autor je hlavní analytik společnosti Zlato
(Redakčně upraveno)
