Některé inovativní léky, které ještě neschválil Státní ústav pro kontrolu léčiv, odmítají pojišťovny hradit. Jsou totiž extrémně drahé. Obecně ale platí, že léčba musí odpovídat zdravotnímu stavu pacienta a účelu, jehož má být jejím poskytnutím dosaženo, musí být přiměřeně bezpečná a v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Nové léky jim totiž dávají naději.
Ověřit si úhradu léku
Prvním krok je ověřit si, zda je lék hrazený a za jakých podmínek, nejlépe na vyhledávači Státního ústavu pro kontrolu léčiv (www.olecich.cz). Pokud hrazený je, lze se domáhat jeho poskytnutí po smluvním lékaři, nebo smluvní nemocnici dané pojišťovny.
„Jednou z možností je také oslovit jiné zdravotní pojišťovny a zjistit, jak se k úhradě konkrétního léku staví, a případně tedy změnit zdravotní pojišťovnu,“ uvedla pro protál Finanční a ekonomické informace Mgr. Ilona Hlaváčová, LL.M, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.
Pokud však lék není běžně hrazený z veřejného pojištění, musí ho pojišťovna zaplatit, zejména pokud se jedná o jedinou možnost léčby. „Pacientovi pak nezbývá než žádat revizního lékaře o schválení výjimečné úhrady podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. S takovou žádostí lze uspět, v krajním případě i u soudu, pokud je požadovaný nehrazený lék jedinou možností léčby,“ řekl portálu FAEI.cz renomovaný odborník na zdravotnictví JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL. M., specialista na zdravotnické právo z advokátní kanceláře PwC Legal.
Operace na kasu, nebo na stížnost
Neuhrazení léčby z důvodu věku je hrubou diskriminaci. Lidé nejsou auta a pojišťovna tak nemůže „poslat seniora na vrakoviště, protože se ho nevyplatí opravovat“. „V praxi Kanceláře Ombudsmana pro zdraví jsme se tím nikdy nesetkali. Pokud by si něco takového pojišťovna dovolila, bylo by na místě podat žalobu na zdravotní pojišťovnu, stížnost na Ministerstvo zdravotnictví ČR a stížnost Veřejnému ochránci práv,” řekla Hlaváčová.
Z vyprávění starších lékařů, prý kdysi před revolucí platila věková omezení na to, kdo dostane dialýzu, nebo kardiostimulátor. Dnes ale žádný platný zákon nic takového neumožňuje. Mladý má na operaci, pokud je medicínsky přínosná, stejné právo jako starý.
„Pokud se senior s takovou argumentací setká, měl by podat stížnost k řediteli nemocnice, jestliže mu péči odmítl lékař, případně stížnost k ministerstvu zdravotnictví pro nezajištění dostupnosti péče, když takové odmítnutí dostal od zdravotní pojišťovny. Nezávisle na tom se lze domáhat dostupnosti péče i soudně. Největším rizikem je nedostatek informací a ochota přijmout nespravedlivé odmítnutí jako něco daného, s čím se nedá nic dělat,“ uvedl možnosti nápravy Dostál.
