Přesto si nelze nevšimnout, že výsledek PMI ovlivňuje především přesvědčení firem, že bude líp, nicméně nové zakázky zatím toto očekávání nepodporují. Firmy proto dál propouštějí, nicméně stále se zaměřují především na agenturní zaměstnance nebo pracovníky s časově omezenými úvazky.
A to je vlastně i jedním z důvodů, proč nezaměstnanost v ČR zůstává dál relativně nízká. Na to, že se ekonomika propadla o desetinu, se toho na trhu práce díky českému kurzarbeitu mnoho neděje. I když firmy napříč celou ekonomikou propouštěly, nezaměstnanost se zvýšila jen o půl procentního bodu na 2,4 %.
Podle dnes zveřejněných údajů statistického úřadu klesala zaměstnanost zejména v koronakrizí dotčených odvětvích a oborech – tj. v průmyslu a ve službách, zatímco ve stavebnictví nebo energetice se zvýšila.
I když pokles zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu a ve službách už překonal hranici 100 tisíc lidí, nezaměstnanost se ve druhém čtvrtletí zvýšila jen symbolicky. Část propuštěných lidí nepochybně už opustila pracovní trh a spíše než se zařadit mezi nezaměstnané, zvolila třeba návrat do penze nebo možná ke studiu. Ekonomická neaktivita spolu s odchodem zahraničních pracovníků tak stojí za na první pohled příznivými daty z českého trhu práce.
Velkým otazníkem pro další vývoj na trhu práce není pouze rychlost oživení v průmyslu, který už zmíněný PMI příliš nenaznačuje, ale i pokračování státní podpory zaměstnanosti. Zda se dotace mzdových nákladů budou dále prodlužovat a s nimi i odkládat vlna propouštění. To v tuto chvíli není vůbec zřejmé, a proto i výhled na trh práce zůstává poměrně zamlžený. A s ním i třeba možný výsledek hospodaření státu nebo i mezd apod.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
