Ministerstvo financí si v prvním letošním pololetí bezproblémově zajistilo většinu celoroční výpůjční potřeby, což zčásti vysvětluje poměrně výrazný nárůst schodku státních financí během letošního jara. Ve druhém pololetí je třeba počítat s celkově slabší razancí dalšího prohlubování schodku, což potvrzují právě už červencová a částečně i srpnová čísla. Pravděpodobné je ovšem zrychlení prohlubování deficitu k samému konci letoška.
Tuzemské veřejné finance se potenciálně mohou poměrně snadno vrátit na dráhu udržitelného vývoje. Vlivem pandemie tak nedošlo k rozvratu veřejných financí. Současně je ale třeba přijít co možná nejdříve s věrohodným plánem konsolidace veřejných financí pro příštích deset letech.
Dnešní snížení plánovaného schodku na příští rok z 390 na 376,6 miliardy korun představuje pouze kosmetickou změnu. Rozhodně jakkoli zásadněji nezlepšuje vyhlídky českých veřejných na dosažení udržitelné dráhy svého dalšího vývoje.
Stěžejním problémem českých veřejných financí i nadále zůstává právě neexistence věrohodné, důsledně propracované třeba desetileté strategie jejich postupného ozdravování. S ní vláda bohužel nepřichází. Ve svých předvolebních programech ji nemá dostatečně rozpracovánu žádná z politických stran či uskupení, které mají reálnou šanci se dostat v říjnových volbách do parlamentu.
Česká vláda – ať už tato či příští – se nebude věčně moci spoléhat na shovívavost ratingových agentur. Například Německo už pro příští rok plánuje po přepočtu na velikost ekonomiky zhruba dvakrát nižší schodek svých státních financí než ČR.
Je tedy nutné, aby Česko v souladu s plánem konsolidace začalo urychleně pracovat na redukci svého deficitního financování, jinak může už ve druhém pololetí příštího roku dojít ke zhoršení ratingového výhledu některé ze světově významných ratingových agentur a v roce 2023 pak i ke zhoršení samotného ratingu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
