Hlavním tahounem české ekonomiky již není průmysl. Jeho žezlo převzaly služby spolu se stavebnictvím, které v současnosti zažívá opožděnou konjunkturu. I nadále zůstává naše hospodářství silně proexportně orientované a citlivě reaguje na dění v zemích hlavních obchodních partnerů. A jak už je patrné několik posledních měsíců, tamní optimismus již vystřídala opatrnost či dokonce skepse, což nepochybně ovlivní i výsledek české ekonomiky v příštím roce.

„Růst světové ekonomiky začíná ochabovat. Vnějších rizik, která mohou v příštím roce negativně ovlivnit hospodářský výkon České republiky, neubývá, ale spíše přibývá,“ varuje Martin Kupka, hlavní ekonom ČSOB. Zároveň doporučuje českým firmám nejlepší obranu – soustředit se na uplatnění svých komparativních výhod, omezit neproduktivní náklady, promyšleně inovovat a dbát na udržení vysoké flexibility výroby. „Kdo to dokáže, může do roku 2019 vstupovat s optimismem,“ shrnuje Martin Kupka.

Tuzemské firmy už přitom mnohokrát dokázaly, že se na nové podmínky dokážou adaptovat velmi rychle. „Vyhlídky české ekonomiky proto zůstávají i nadále pozitivní. Pomalu a jistě by měla pociťovat plody nedávných investic, které jí pomohou alespoň částečně překlenout nedostatek pracovníků,“ předpovídá Petr Dufek, analytik ČSOB. Podle něj je hlavním rizikem příštího roku vývoj poptávky po českém zboží na evropském trhu, a zvláště pak zájem o osobní automobily vyráběné v České republice. „Rizika dalšího vývoje proto vidíme i nadále především v zahraničí,“ dodává Petr Dufek.

Nejde přitom jen o samotný zájem o české zboží a služby v zahraničí, ale i o dění na finančních trzích, které, jak již mnohokrát dokázaly, nejsou vzájemně imunní a dokážou velmi rychle přenášet finanční nákazu z jedné země do druhé. Své by o tom mohla vyprávět i koruna. „Příští rok čekáme nárůst tržního napětí a zpomalování jak vyspělých, tak rozvíjejících se ekonomik,” říká Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance. Podle něj finanční krize nejvíce hrozí rozvíjejícím se ekonomikám.

„Pro globální finanční systém je hrozbou číslo jedna nerovnováha v čínském finančním sektoru,” dodává Jan Bureš, který však spolu s kolegy věří, že i v roce 2019 bude Čína stále „valit“ své problémy před sebou. Pokud Čínu její problémy nedohoní, měla by evropská ekonomika “pouze” přirozeně zpomalit k tempu okolo 1,6 procenta. „To vše navíc za předpokladu, že se podaří dotáhnout do úspěšného konce Brexit a poleví politické napětí mezi Bruselem a Římem. Jinak mohou být výsledky ještě horší,” upozorňuje Jan Bureš.

Nejistota kolem ropy

Další z nejistot ovlivňujících budoucí vývoj naší i evropské ekonomiky představují ceny energií, tedy především jejich hlavního zdroje ropy. Ještě nedávno se její ceny přibližovaly k téměř 90 dolarům za barel, avšak nyní jsou téměř o třetinu nižší.

„Aktuální turbulentní vývoj na trhu s ropou až nápadně připomíná poslední kolaps cen z roku 2014. Také nyní se trhy bojí přebytku ropy, zejména díky druhé vlně břidlicové revoluce v USA, a zpomalující dynamice růstu světové ekonomiky,“ upozorňuje Dominik Rusinko, analytik ČSOB.

Rusinko zároveň připomíná, že zatímco před čtyřmi lety Saúdská Arábie odmítla stabilizovat ceny snížením produkce, její doposud úspěšná spolupráce s Ruskem naznačuje, že stejnou chybu již opakovat nebude a na blížícím se zasedání tak kartel OPEC obnoví těžební škrty. „To by mělo zabránit bezprostřednímu kolapsu cen ropy. Rizika pro příští rok nicméně zůstávají vychýlena směrem dolů,“ shrnuje předpověď Dominik Rusinko.