Lidé jsou nehorázně stádní a ochotní poslouchat kohokoli, říká psychiatr Radkin Honzák

Rozhovor
Dychtíme po kontroverzních tématech. Jedna senzace či vražda totiž vydá za stovku dobrých a opomíjených skutků. Z médií se může zdát, že je na světě více vrahů než dobrých lidí. Dnešek je ostřejší než včerejší den. Lidé jsou nehorázně stádní, potřebují se skrýt v houfu a jsou proto ochotní poslouchat kohokoli, kdo umí libozvučně mluvit, říká v rozhovoru pro Finanční a ekonomické informace přední český psychiatr Radkin Honzák.
Radkin Honzák je český psychiatr, publicista, autor řady úspěšných knih a vysokoškolský pedagog. Foto: Archiv R. Honzáka

Domácí porody, alternativní medicína, farmaceutický business. Zdá se, že se u nás v médiích hodně a rádo mluví o kontroverzních tématech.
Dělá se kolem toho humbuk. Jednotlivec totiž dostane v mediálním prostoru devadesát procent místa. V podstatě jsou to témata, která zajímají deset lidí z tisíce. Lékaři na ně však reagují podrážděně, protože potom dostávají zpackané věci, jako je například nebezpečný brněnský precedens při domácím porodu.

Myslíte ten, při němž policie pomohla s eskortou rodičky a dítěte do nemocnice?
Ano, přesně. Pohotovostního doktora si zavolala dáma k domácímu porodu, aby přestřihl pupečník. On si přál, aby se vše dořešilo v nemocnici, protože si nebyl jistý, že vše proběhlo v pořádku. Ale dotyčná odmítala do nemocnice odjet. Zavolal si tedy na pomoc policisty, kteří ji tam eskortovali. Chovali se všichni trošku nerozumně. V nemocnici matku i dítě ošetřili, žena přesto na lékaře podala žalobu. Tím začala klasická štvanice. Co je to za hyenu, že čerstvě porodivší maminku žene s policisty do špitálu. A lékař do tří týdnů dostal infarkt, na který umřel. Soud jí dal za pravdu, že to byl přehnaný zásah do jejích práv. Záchranka taky musela zaplatit odškodnění. A takové případy mohou za to, že reakce některých lékařů jsou za hranou. Riziko, které nesou, je totiž velmi vysoké.

Z porodnictví podle statistik lékaři rádi utíkají. Není to lukrativní řemeslo, které by se mladým lékařům líbilo?
Jak doktor může, vezme kramle, zřídí si soukromou ambulanci a věnuje se pouze gynekologii. S rodičkami je zatracený problém. Není to jednoduché. Je tam ve hře několik rozdílných postaviček s různými kompetencemi – doktoři, porodní báby, klasické rodičky, alternativní rodičky…

Hodně se mluví také o reformě psychiatrie. I tady jde nakonec jen o peníze, ne?
O reformě psychiatrie se mluví, co si pamatuji. A já si pamatuji hodně. Za prvé je nutné rozbít megapolis blázinců, máme největší zařízení, co se týče počtu lůžek v Evropě. Já chápu, že je tam centralizovaná péče, ale když se do tohoto kolosu někdo dostane, tak pochopí, že je to svět o sobě.
Myslím si, že psychiatrické oddělení by mělo být při každém okresním špitále. V medicíně máte na všechno specialisty. Doktor by měl být morální a současně i dobrým obchodníkem. To by stačilo. Ale my máme na všechno extra podnik a každý chce být pochopitelně živ. Jen když si vezmete psychiatrii, jsou tam blázince, ambulantní, komunitní, pacientské zájmy a hlavně farmaceutické firmy. Ty to vedou všechno, protože jejich lobby má nejvíce peněz.

PSALI JSME:
„Farmaceutické firmy se už asi zbláznily,“ říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba

Jak podle vás spolu mohou koexistovat tak rozdílné věci, jako jsou věda, praxe, business a morálka?
Nejen v medicíně, ale i v jiných oblastech, by mělo být všechno správně namixované v jeden koktejl. Vezměte si jakýkoliv problém mužsko-ženský, to je klasika, která stále frčí. Lidé, kteří s tím mávají, zapomínají, že existuje biologie a že žena je vlastně úplně jiný organismus než muž. Zájmová skupina, která to řeší a která to vytáhla na slunce pozornosti, je jednostranně zaměřená.
Stefan Zweig, spisovatel génius, napsal knihu Léčení duchem a říká, že nejsilnější je člověk jedné myšlenky. A to je ono, protože pak můžete být průrazný. Když chci řešit genderovou situaci, zaměřím se na sociální vrstvu, musím proto vynechat psychologii, biologii či spirituální dimenzi problematiky. Pak to může dávat smysl.

Vždy tady byly skupiny, které chtějí postavit jedno publikum proti jinému a pacienty proti zdravotníkům.
Ano, vyrábějí se pseudoproblémy. Ve zdravotnictví nebude dostatek peněz, i kdyby se všichni postavili na ucho. Žádný z údajně prosociálních politiků není schopen nyní říct, že je třeba, aby si pacienti na péči připláceli. Nikoho nezajímá, že máme násobně vyšší návštěvnost (u lékaře – pozn. red.) než Švédové, a přesto dřívější úmrtnost. Návštěva u doktora hypochondra nespasí. Medicínu není možné dělat technologicky. To je potom fachidiotismus (jednostranná hluboká specializace na jediný obor bez možnosti či schopnosti vnímat problematiku v souvislostech – pozn. red.).

PSALI JSME:
Kladivo na léčitele? Boj proti léčitelům je zástupný problém

Mohla by tedy našemu zdravotnictví pomoci reforma alternativní medicíny? Snížila by počty lidí, kteří chodí do špitálů?
Pamatuji si, na případ léčitele z Podřipska, a byla to kauza, která se probírala, byl konec padesátých let a on tehdy léčil bylinkami. Jezdily tam celé autobusy z Prahy. Vystoupil houf lidí, které přivítal, ukázal jim kytky, které mají trhat. A zatímco sbírali, on mezitím léčil a míchal bylinné směsi. Měl tam dokonce i pár lůžek. Tak ten do směsí přimíchával trošičku na špetku nože fenmetrazinu, což bylo stimulancium, takže ti lidé, když si uvařili čaje, tak byli trošku rozverní. Jinak mu nedokázali nic.
Skončil však na to, že jak tam měl tu lůžkovou část, tak léčil dámy i po nocích. A nějaký Othello, když jeho paní přišla vyléčená domů a říkala, že za to může pan léčitel, tak ten to udal. Děsná sranda byla, že kauza s ním šla k okresnímu soudu v České Lípě, kde to nemohli vzít, neboť byli podjatí, protože k němu chodili, totéž bylo na krajském soudu a rovněž i na prvním soudu v Praze. Účastníci řízení z personálu soudu nebyli důvěryhodní, tak to raději odmítli a on pak nedostal nic, jen mu přišili nějaký daňový únik. Stejně jako Al Capone blahé paměti. Nenašli tam lautr nic.

Takže byste alternativu doporučil?
Ať si lidi chodí, kam chtějí, akorát je nutné, aby se závěrem, když se to celé pole lán (podělá – pozn. red.), dostaví k doktorovi, tak aby doktor nenesl odpovědnost za celou srandu. Přišel teď, je to tak, vypadá to takhle. Nevím, proč se jednou nepoužije regresní řízení. Když vám utrhnu ucho, tak si ho půjdete nechat přišít a bude to stát nějaké peníze. Doktor, který to přišíval, by pak měl uplatnit náhradu škody u mě, ne účtovat úkon pojišťovně. Myslím, že by pak ubylo problémů. Kolik je tady nepojištěných cizinců, kteří ještě blbě spadnou z nechráněného lešení, nabijí si a stojí dva miliony za týden. Nikdo to lékařům nikdy nezaplatí. Když zaměstnám nepojištěného cizince, tak bych měl být natolik solventní, že náklady také budu hradit.

PSALI JSME:
„Chybí nám pocit jistoty a bezpečí,“ říká filozof Erazim Kohák

Proč vlastně tak toužíme po senzacích?
Je to věc prastará. Může za to totiž amygdala (jedno z mozkových jader – pozn. red.), ta rozlišuje, co je v normě a co se z normy vychyluje. Máme celý systém, který vyhodnocuje, jestli je něco rizikové, nebo ne, a pak se spouští stresová reakce – prchej, nebo bojuj. Nebudete mít úspěch s článkem, jak hodný chlapec pomohl babičce přes přechod, ačkoli se to stává méně často než vraždy. Kdyby se šlo, co do incidence výskytu, tak hodných chlapců je v Praze méně než vrahů.

Dobré zprávy zkrátka netáhnout?
Pamatuji si, jak se mi líbil titulek: Sněhová bouře v Chicagu snížila počet ranních vražd. Toho dne napadl sníh a vrahové proto nedošli. To je případ dobré zprávy, která přitáhne, ale jinak dobrá zpráva publikum nenaláká. Média obecně nestojí o to, aby se mluvilo o pravdě. Jejich zájmem je navyšování prodeje. A proto jeden transsexuál vydá za deset skautíků, kteří pomohli babičce přes křižovatku. I za socialismu si každý v novinách otevřel černou kroniku a tím začal. Vezměte si jenom filmy z roku padesát. Podívejte se na to tempo, jak je pomalé. Dnešek je ostřejší než včerejší den, a tak i problémy musí být čím dál tím halasnější a více se musí vytrubovat…

Lidé ale chtějí jistotu… Nechtějí žít v chaotickém světě.
Žádná jistota v životě neexistuje. Jedinou zárukou je smrt. Ve světě kvantové fyziky není svět ani spočitatelný. V tom je svoboda strašlivá. Je to neúnosné pro lidi, kteří se potřebují skrýt v houfu. Člověk totiž patří do tlupy a potřebuje, aby ho chránila. Máme nepřítele v přírodě, v sousedech, a dokonce i v sobě. Proto jsou lidé nehorázně stádní a ochotní poslouchat kohokoli, kdo umí libozvučně mluvit. Ani lékaři nejsou výjimkou. Jen si vezměte, že v čele Lékařské komory stál dvakrát David Rath. Jakmile jsou lidi vystaveni svobodě, začnou ji chápat primitivně jako anarchii. Z toho vznikají kontroverze.

Sdílet:
  1. Je to pravda a navíc si nic moc hezkého nevymýšlí a nesní o tom. Inu asi vedu jinobytí, jak tomu říkám. Těší mne to

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Zdraví

Největší dilema života. Ukončit těhotenství, nebo ne?

Čekáte miminko, těšíte se, ale pak se z genetického testu dozvíte, že se plod nevyvíjí dobře. Ze dne na den se tak musíte rozhodnout, co dál. Ukončit těhotenství a jít na potrat? Nebo si děťátko nechat, i když bude …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …

Do důchodu v 65 letech. Nebo bude všechno jinak?

Čím jsme starší, tím více vyhlížíme magickou hranici 65 let, kdy budeme moci začít čerpat starobní důchod. Finanční prostředky, které jsme každý měsíc či jednou za rok platili státu, se nám konečně začnou vracet a …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Partneři Portálu

NOOL
Rolovat nahoru