Inflace, která v roce 2022 přesáhla patnáctiprocentní hranici, vedla k nárůstu průměrné pojistné částky za poslední dva roky téměř o třetinu. I když stále vůči pojištění existuje všeobecná nedůvěra, poptávka po něm v dobách krize výrazně roste.
Zájem o produkty ze segmentu životního pojištění se kontinuálně zvyšuje. Češi jednoznačně inklinují k produktům, které jsou zaměřené čistě na rizikové pojištění, ať už úrazové či nemocenské. Momentálně se podíl těchto klientů pohybuje zhruba na úrovni 95 procent, u zbylých pěti procent stále dobíhají smlouvy s tzv. rezervotvornou složkou.
Na životní pojištění významně více myslí lidé s průměrně nižšími i vyššími příjmy. Paradoxně nejméně angažovaná v tomto směru je střední třída, která tvoří páteř jakékoliv vyspělé ekonomiky. Tito lidé většinou mají pocit, že mají adekvátní příjem a z nějakých důvodů nechtějí uzavírat pojištění, leckdy pojišťovnám dokonce nevěří.
I část populace, která má průměrně nižší mzdu, si uvědomuje větší potřebu pojištění pro případ krize. Postupně se i tento negativní trend mění díky práci pojišťovacích makléřů, kteří problematiku klientům opakovaně vysvětlují.
Bohužel mají zkušenosti s příběhy lidí, kteří vydělávali slušné peníze, ale v případě nouze se bez odpovídající pojistné smlouvy dostali do obtížné životní situace. Existuje jen minimální část populace, která si životní pojištění jako produkt samostatně vyhledá a aktivně se o něj zajímá.
Inflace zvýšila i sjednanou pojistnou částku téměř o třetinu
Země střední Evropy zažily v poslední „pětiletce“ spoustu krizí, které do značné míry proměnily svět pojišťovnictví. Jednou z těch největších byl skokový nárůst inflace – tedy problém, který stále doznívá a částečně přetrvává dodnes. Lidé sice neměli peníze na rozhazování, přesto si do jisté míry uvědomovali důležitost finančního krytí.
Když se inflace vyšplhala v roce 2022 na více než patnáctiprocentní míru, měsíční pojistné částky se zvyšovaly a přirozeně respektovaly tempo růstu spotřebitelských cen i díky práci pojišťovacích makléřů, kteří vhodně zařadili tento faktor do svých výpočetních modelů.
Nárůst pojistné částky za poslední dva roky je skokový, v Česku se pohybuje okolo třicetiprocentní hranice. To je v souladu se stále rostoucími příjmy zaměstnanců ve státní správě i v soukromém sektoru za poslední tři až čtyři roky.
Obecně se dá říct, že v časech krize je růst pojistných částek významně vyšší, zatímco v dobách relativního hospodářského klidu naopak stagnuje. Společnost si totiž často klade otázku: Proč zvyšovat své pojistné krytí, když je situace na trhu dobře čitelná a nic nám nehrozí?
Naopak, pokud aktuální makroekonomická situace lidi ohrožuje, roste uvědomění populace a s ním i poptávka po pojistných produktech, typově samozřejmě v období zmíněné pandemie nebo třeba hypoteční krize.
Bolestné jako důkaz, že pojištění funguje
V rámci evropského trhu s pojištěním drží pomyslnou taktovku západní země, jako třeba Německo, Belgie, Švýcarko nebo Francie. Zde vymizely dávkové tarify a prodávají se pouze ty zásadní (jako třeba invalidita, smrt nebo trvalé následky, pozn. aut.). V Česku sledujeme teprve postupný tento odklon od těchto dávek, za posledních deset let se přesto poměr otočil.
Dříve byl rozložený zhruba z 20 procent na vážná rizika a z 80 procent na dávky, dnes je to obráceně. Tento trend je zřetelný, každoročně roste a podíl vážných rizik vytlačuje podobné tarify. Ty momentálně v zemích západní Evropy téměř neexistují a životní pojištění je skloňováno pouze s krytím vážných zdravotních rizik.
A do této fáze zcela nepochybně míří i tuzemský trh – plný nástup tohoto trendu můžeme očekávat v horizontu deseti let. Pak dávkové tarify pravděpodobně zaniknou po vzoru západních evropských trhů. Nasvědčuje tomu vývoj situace z posledních let, kdy se podíl vážných rizik na trhu pohybuje kolem hranice osmdesáti procent.
Přitom před zhruba patnácti lety byla situace téměř přesně obrácená a obyvatelé inklinovali především k tarifům denních dávek. Měli a někteří stále mají pocit, že až ve chvíli, kdy z produktu dostanou jakékoliv peníze, pojistka funguje a má smysl.
Průměrné plnění z dávkových tarifů se pohybuje kolem osmi až deseti tisíci korun. Troufám si říct, že pro drtivou většinu pojištěných by určitě nebylo likvidační, pokud by takovou částku nedostali, a zároveň to není tak vydatná finanční injekce, která by zásadním způsobem řešila jejich finanční situaci.
Dávkové tarify tak v našich končinách působí pro řadu klientů jako důkaz, že peníze lidé nevyhazují z okna. Naopak ve zmíněných západních zemích není bolestné v řádech nižších stovek eur pro tamní obyvatelstvo důvodem, proč by si měli pojistnou smlouvu sjednat.
Daleko více si uvědomují potřebu krýt vážná rizika, která mohou být velkým zásahem do finančního rozpočtu jednotlivce i celé rodiny a v případě absence sjednaného životního pojištění mohou být dopady na rodinu často i fatální. Do tohoto nastavení jako společnost spějeme, ale ještě tam nejsme a bude to pár let trvat.
Autor je ředitel distribuce a marketingu pojišťovny Youplus
(Redakčně upraveno)
