Je to úvaha logická a do jisté míry i pochopitelná, ale bohužel pro nálezce zcela v rozporu s občanským zákoníkem, který o nálezu, nálezném i vrácení nalezené věci pojednává v několika paragrafech.
1. Ano, jinak se dopustíte porušení zákona. Jde totiž o ztracenou věc, o kterou majitel přišel neúmyslně. A tu musíme vrátit obvykle na obecním úřadě s tím, že budeme mít nárok na úhradu vzniklých nákladů a nálezné ve výši 10 %. Právo na nálezné je promlčeno po třech letech.
2. Pokud se majitel o danou věc do jednoho roku nepřihlásí, obec nebo osoba, které byla věc svěřena na úschovy, může s věcí nakládat jako poctivý držitel. Ale až do tří let od vyhlášení nálezu musí být věc či výtěžek z ní vydán majiteli, který se o ni projeví zájem. Po uplynutí této doby vlastnické právo přechází na osobu či instituci, které byla věc svěřena.
3. Ponecháním si nalezené věci se nálezce dopouští bezdůvodného obohacení, kdy je podle zákona povinen získané prostředky vrátit. Pokud tak neučiní, hrozí mu až obvinění z trestného činu zatajování věci či podvodu s trestní sazbou podle hodnoty nalezené věci.
Aby mohla být zmíněná peněženka prohlášena za opuštěnou a my si ji mohli za určitých okolností přivlastnit, muselo by být zřejmé, že ji majitel ponechal na místě s úmyslem se jí zbavit. Nebo ji neužíval minimálně tři roky. Což se v případě peněz asi předpokládat nedá.
Pak ale hovoříme o ztracené věci, o kterou majitel přišel neúmyslně. A tu musíme vrátit (majiteli, nebo tomu, kdo ji ztratil, pozn. aut.) s tím, že budeme mít nárok na úhradu vzniklých nákladů a nálezné. Pouhou ztrátou věci totiž nedochází k zániku vlastnictví, a proto peněženka nadále patří původnímu majiteli.
S nálezem obvykle na obecní úřad
Komu ale musíme ztracenou věc vrátit? V první řadě tomu, kdo ji ztratil, nebo jejímu vlastníkovi. Když se nedá poznat, komu má být věc vrácena, zamíří nálezce bez zbytečného odkladu (podle zákona zpravidla do tří dnů) na některou z institucí podle místa nálezu.
Když k němu došlo na veřejném místě, tak na obecní úřad, pokud v autobuse, ve vlaku nebo veřejné budově, potom se nález se hlásí provozovateli těchto zařízení (§ 1052).
Nálezce tedy nemíří automaticky na policii, jak je v obecném povědomí. Policie by jej na správné místo naopak měla nasměrovat.
Obec se pokusí zjistit vlastníka sama, ale když se to nepovede a má-li věc značnou hodnotu, postará se, aby nález vešel v širší známost. Obec také rozhodne, jak bude nalezená věc uschována, v případě souhlasu to může být také u nálezce (§ 1054). Peníze a věci značné hodnoty se ukládají zpravidla do soudní úschovy.
Přihlásit se do tří let
Pokud předmět nelze uchovat, aniž by byl výrazněji poškozen anebo by jeho uchování způsobilo úřadu či daným osobám vysoké náklady, je možné jej prodat ve veřejné dražbě. Výtěžek směřuje opět do soudní úschovy.
Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi do jednoho roku od vyhlášení nálezu. Pokud se majitel o danou věc do této lhůty nepřihlásí, obec nebo osoba, které byla věc svěřena na úschovy, může s věcí nakládat jako poctivý držitel.
Ale i pak až do tří let od vyhlášení nálezu musí být věc či výtěžek z ní vydán majiteli, pokud se o ni přihlásí. Po uplynutí této doby však vlastnické právo přechází na osobu, které byla věc svěřena, anebo obci.
Nálezné 10 % i náhrady výdajů
A jak je to s nálezným? Nestanoví-li právní předpis jinak, má nálezce právo na náhradu nutných výdajů (např. jízdného) a na nálezné, které činí deset procent ceny nálezu. Nálezné musí vyplatit majitel ztracené věci, ale pokud si ji nevyzvedl, pak obec (stát). Kdo odmítne nálezné vyplatit, porušuje tím zákon a proti takovému odmítnutí se lze bránit soudně.
Součástí nalezené věci může být i platební karta, stírací los či výherní tiket. Když los či tiket vyhraje, nárok na deset procent se vztahuje na výhru. Jinak pouze na hodnotu nalezené věci, tedy v případě platební karty nikoli na zůstatek na účtu v době nálezu, ale na její pořizovací hodnotu. Kdo „nalezne“ na svém bankovním účtu částku připsanou zjevně omylem, musí peníze samozřejmě také bez odkladu vrátit, ale bez nálezného.
Právo na nálezné se promlčuje v obecné tříleté lhůtě.
Bezdůvodné obohacení se vrací
Občanský zákoník (§ 451) říká, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen takto získané prostředky vrátit, i když tak učinil v dobré víře. Toto bezdůvodné obohacení se netýká jen nalezené věci či neoprávněně vylepšeného účtu, ale jakéhokoli majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkového prospěchu získaného z nepoctivých zdrojů.
Kdo si takto získané peněžní prostředky ve výši minimálně 10 000 Kč ponechá, může se dopustit buď trestného činu zatajení věci, nebo podvodu. Podle Nejvyššího soudu záleží na tom, zda pachatel věděl o omylu (např. při zaslání peněz na cizí účet) ve chvíli, kdy se stal (pak jde patrně o podvod), nebo až dodatečně (může jít o zatajení věci).
Za připsaný milion natvrdo
Trest? Podle trestního zákoníku, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty (min. 10 000 Kč), která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
A trestní sazby samozřejmě rostou v závislosti na částkách, o které tu běží, takže v případě zatajeného milionu na účtu jde o tzv. značný prospěch s odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem.
V případě nálezu hodnoty pod 10 000 Kč půjde „pouze“ o přestupek.
