V čem jsi našel na Válce Roseových svou strunu, pokud jde o tvůj divadelní názor? Máš k žánru černé komedie nějaký hlubší či trvalejší vztah?
Popravdě bylo pro mne zkoušení náročnější, než jsem čekal. Většina mých dosavadních rolí byly figurky, crazy postavičky a najednou „na stará kolena“ mám hrát dospělého muže. Oprostit se od vnějšího sdělení a jít do sebe, dovnitř.
Má struna je zábava, a právě ta kombinace sdělovat niterné věci jinými prostředky než běžným dialogem a ty prostředky hledat, to mě bavilo i trápilo. Myslím si, že naše každodenní žití je trochu černá komedie a jako Češi k tomuto žánru máme svým humorem velmi blízko.
Kde jsi našel spřízněnost se svou postavou – člověkem, který je posedlý ani ne svým majetkem, ale tím, co představuje a znamená pro něj, tedy domov a celou dosavadní historii jeho dospělého života? Jak ty sám lpíš na domově, mohu-li se zeptat?
Já jsem rodinný typ, i když jsem často na cestách a mám rád lidi a společnost. Ale co se domova týká, lpím více na ideji než na hmotných věcech a majetku. Jonathan (jeho postavu v představení hraje, pozn. red.) si svůj život postavil na konkrétních věcech, jako je sauna, Ferrari atd. Já mám spoustu zájmů a koníčků, ale ze žádného z nich bych si neudělal nezbytnost a nebyl by to v případě rodinného konfliktu můj válečný arzenál.
Jsi vždycky při zkouškách tak kreativní, kdy nabízíš i taková řešení, o kterých asi víš, že ve zkoušce času zkoušení neobstojí a nedostanou se do výsledného tvaru, anebo tě tak dobře naladila otevřená a dělná atmosféra zkoušení?
Potřebuju režiséra, trpělivé kolegy a komunikaci, protože mám tisíce verzí, jak co hrát a napadá mě spousta zábavných nesmyslů. Asi se tím „čistím“ a prostě to ze mne musí ven. Uvědomuju si, že tím zdržuju sebe i své kolegy, ale z tisíce nápadů se jeden, dva chytnou. Je ale pravda, že to občas otravuje už i mne samotného.
Myslíš si, že dokážeš být víc nad věcí než zarputilý Jonathan, kterého hraješ? A potřebuješ si v životě občas napočítat do tří nebo se vydýchat, abys neudělal něco, čeho bys později litoval? Máš na to nějakou techniku, kterou bys mohl doporučit?
Jsem náladový a urážlivý. Přítelkyně už mě zná a v takových stavech mě nechává být, nic neřeší a tak, když nemám odpor, po chvíli si sám uvědomím, že se chovám hloupě a zbytečně si kazím hezké chvíle. Je to něco, na čem musím ještě pracovat. Techniku, jak být nad věcí, zmáknutou nemám. Někdy pomůže panák slivovičky, jindy deset minut sám se sebou.
Těšíš se teď na nějaký vážný úkol, nebo by sis s chutí střihnul opět nějakou tragikomedii?
Jsem ve věku, kdy bych už vážné úkoly měl dostávat a vyvíjet se zase trochu jiným směrem. Jinak zůstanu „jen“ u zábavných figurek. Je to těžké, má komediantská duše s tím dost bojuje, ale je to příjemné a pro mne důležité. Jsem zvědavý, co přijde dál.
Autor je dramaturg inscenace Válka Roseových Divadla Na Fidlovačce
(Redakčně upraveno)
