Martin Wichterle: Nevěřím tomu, že by se u nás začaly stavět hutě a znovu se otevíral důlní průmysl

Rozhovor
„Čím je svět méně předvídatelný, tím více zvažujete investice, hledáte místa, kde jsou menší rizika. Než byznys zajede do prediktabilních kolejí, tak to bude pár let trvat. Určitě se vše nevrátí do kolejí, po nichž jsme jeli před pandemií covid-19. Svět už bude jiný a bude to trvat léta, než se, jestli někdy vůbec, vrátí k modelu, který tady byl před lety,“ říká v rozhovoru Martin Wichterle (52) je majitel strojírenské skupiny Wikov Industry a spolumajitel skláren Bomma a Rückl.
Probíhající energetická transformace změní podstatu spotřeby. Rozhodujícím faktorem nebude napříště vlastnictví produktu, ale jeho ekologická stopa. Svým způsobem jde o sociální inženýrství, říká v rozhovoru Martin Wichterle. Foto: Alter Eko

Jak jste vnímal pomoc a kroky, které podnikla vláda? Na jedné straně tzv. windfall tax, zastropování cen energií, na druhé střednědobé plány. Mluví se dokonce o tom, že část ČEZu půjde zpět pod 100procentní vlastnictví státu. Jak to vnímáte a jak jste to loni vnímal?
Když se na to podíváme zpětně, tak to vláda zvládla relativně na dobrou známku. Myslím, že si poradila s předsednictvím a zvládla i tlak na Německo, aby k zastropování cen a korekci trhu došlo. Otázkou je reakční rychlost.
Je nutné říct, že odhodlání zasáhnout do trhu trvalo trošku déle, než by mělo. Přešlapování na místě umožnilo trhu vymknout se z kontroly. Ale nakonec to skončilo, dalo by se říct, happyendem a kroky vlády i v evropském rozměru vedly k uklidnění cen.

Vy jste už v kontextu evropského Green Dealu, než propukla invaze na Ukrajině, mluvil o tom, že je třeba, aby se z Green Dealu stal Real Deal. Přispěje k tomu dění na Ukrajině, respektive poslední kroky, které vidíte jak v České republice, tak na Evropské úrovni? Protne se ambice pracovat s energiemi tak, aby se naplnila kritéria ochrany životního prostředí a aby se reflektovaly aktuální potřeby a možnosti?

To je složitá, komplexní otázka. Green Deal je širokým spektrem chování, různých názorů, akcí na vládních úrovních a vede až ke spotřebitelskému chování. Samozřejmě válka na Ukrajině něco uspíšila, ale také něco pozdržela. Real Deal je spíše o tom, aby se změna dovedla do úspěšného konce.

PSALI JSME:
Naše „zelenání“ zaplatí naše děti, i s úroky

Povede se nám to dovést do úspěšného konce?
Je to každodenní boj. A spousta myšlenek není úplně dotažených. Na druhou straně stojí obrovské množství peněz, které do těchto idejí směřuje. Když se podíváte na historii lidstva, že pokud do něčeho investovalo velké peníze, tak se to záměr většinou podařilo naplnit.
Ať jde o let na měsíc nebo sestrojení atomové bomby, což všechno nebyly úplně jednoduché úkoly. Když technologické a vědecké zázemí dostane neomezené množství peněz, což v rámci Green Dealu dostává, tak asi se to podaří.

Součástí toho, čím teď procházíme je obecně řečeno vystřízlivění. Můžeme zmínit napojení na Rusko, což má energeticky rozměr. Očekávalo se totiž, že Rusko bude čím dál tím demokratičtějším trhem. To se ale nenaplnilo. Vy jste v Rusku otevřeli závod, od něhož jste v tuto chvíli odstřiženi. Jak budete dále přemýšlet o přeshraničních vazbách, zejména na režimy, které nejsou přátelské?
Rusko bylo a je velkým problémem. Před námi ale stojí ještě mnoho dalších různých otázek a větších problémů. To se týká hlavně Číny. Obchod s Ruskem měl nějaký rozměr, ale proti obchodní výměně, kterou globální svět vykonává s Čínou, by to bylo mnohem intenzivnější. Mluvíme-li o narušení nebo zpřetrhání vazeb, tak se bavíme o možném konfliktu na Tchaj-wanu a o budování nové železné opony.

PSALI JSME:
Západu v čele s USA se nedaří izolovat Rusko a Čínu

Jedna z tezí, které dnes dominují, říká, že jednotlivé hospodářské regiony se budou čím dál tím více uzavírat do sebe. Globalizace sice zůstane, ale že bude méně robustní na úrovni norem i standardů. Vnímáte to podobně?
To už se v některých oborech děje. Čím více je obor pro stát strategičtější, tím je větší snaha výrobu vracet zpátky. Ale postupně se situace ve světě zklidní a globalizace se bude zase dostávat nahoru, protože spotřebitelský tlak něco sehnat, koupit, udělat levněji tady pořád je a bude existovat stále. Státy a firmy se z toho oklepou a začnou se poohlížet po místech, kde koupit snadněji a levněji.
Když přijde povodeň, tak od řeky utečete, ale za deset či dvacet let na to zapomenete a zase si tam postavíte chatičku. Pokud se situace zejména s Čínou zklidní, bude docházet ke zpětné globalizaci, bude-li se eskalovat, dojde k definitivnímu úprku od řeky a uzavřeme se v euroatlantickém prostoru.

V tuhle chvíli jsme ve fázi transformace světa, který jsme znali. Mění se na něco, co ještě nevíme, jak bude vypadat a podle jakých pravidel hry se bude hrát. Nedávno jste o tom řekl, že nejhorší je nepředvídatelnost budoucího vývoje. Jak v takovou chvíli vést výrobní podnik?
Čím je svět méně předvídatelný, tím více zvažujete investice, hledáte místa, kde jsou menší rizika. Než byznys zajede do prediktabilních kolejí, tak to bude pár let trvat. Firmy si nyní dělají rezervy na doby, které by zase rozkolísaly hospodářství. Určitě doporučuji dodržovat několik let opatrnosti.

PSALI JSME:
Závislost na oceli? Evropa zaostává a Čína stále vede

V předchozích dekádách to bylo zejména o maržích a jak najít další halíř. Prodlužovaly se dodavatelské řetězce, hledali se noví subdodavatelé. Nyní se říká, že to bude mnohem víc o odolnosti a flexibilitě. Jinými slovy, že v tuto chvíli nejde o zvyšování marží, ale spíše o předcházení riziku i za cenu nižších marží. Je to i vaše čtení situace?
Bezesporu. Sázka na jistotu tady platí a ještě bude platit spoustu let. To samozřejmě bude znamenat vyšší ceny. Musíme si připustit, že globalizace snížila ceny na totální minimum a že všechno bude trošičku dražší.

Čeká nás období vyšší inflace, vyšších sazeb a větší turbulence?
Určitě se vše nevrátí do kolejí, po nichž jsme jeli před pandemií covid-19. Svět už bude jiný a bude to trvat léta, než se, jestli někdy vůbec, vrátí k modelu, který tady byl před lety.

Specifikem současné recese je, že nezaměstnanost je stále velmi nízká a že řada firem má problémy najít kvalifikovanou pracovní sílu. Je to jedna z velkých výzev, které vám nejen teď, ale i do budoucna mohou komplikovat život?
Absolutně nechápu, proč je nezaměstnanost pořád tak nízká. Tady vypadají všechna základní ekonomická pravidla. V Evropě je a bude velký boj o lidi. A čím více se svět posouvá k vyspělejšímu hospodářství, tím ten boj bude větší. My na to musíme umět reagovat, musíme k nám umět přivést lidi, jinak se ocitneme ve velkých problémech.

PSALI JSME:
Kde seženete nové místo, až přijdete o práci?

Další výzvou je nastavení části spotřebitelské obce, která začala reflektovat potřeby ochrany životního prostředí. Jak vnímáte trend obnovitelných zdrojů, tzv. zezelenání energetického sektoru?
Tento tlak existuje, zvyšuje se a je to změna, která vyvolává příležitosti. Osobně si myslím, že daná změna je relativně pozitivní. Green Deal je do jisté míry také typem spotřeby. Jestli dříve byla ekonomika hnaná tím, že jsme chtěli žigulíka, chatu a dovolenou u moře, tak nyní jsme všechno získali.
Aby se ekonomika hnala kupředu, tak potřebuje spotřebu. Pokud nová generace už nemá zásadní potřebu, aby měla dvě auta nebo aby si kupovala drahé kabelky, a vrhne-li se spotřeba do ekologických nebo šetrných produktů, tak je to pořád spotřeba.
Je to ale pozitivní spotřeba, která nedevastuje planetu jako spotřeby předchozí. Pokud se tento proces nesmyslně neurychlí, nebo nedotáhne někam, kde to ekonomicky přestane fungovat, tak je to ve své podstatě je incentiva pro hospodářství.

PSALI JSME:
„O naší energetické soběstačnosti se rozhoduje právě teď,“ říká Pavel Tykač

Část kritiků tvrdí, že je to sociální inženýrství, kterého bychom se měli vystříhat. Co říkáte na tento argument?
Ano, je to zčásti a bezpochyby sociální inženýrství. Právě tomuto sociálnímu inženýrství hrozí přešlapy a excesy. Myslím, že je to spíše o státě, který musí být trošku rozumný. A že jdeme tímto směrem je veskrze dobře.

Řadíte se ke skupině lidí, kteří říkají, že v Evropě musí dojít a dojde k renesanci výroby? Čekáte renesanci lepší, čistší manufaktury neboli výroby, kterou jsme skoro čtvrtstoletí posílali pryč?
To bude velmi obtížné. Vítězové návratu výroby budou asi odjinud než z Evropy, která na to není připravená. Cokoliv tady začít vyrábět nebo postavit je velmi obtížné. Mezi vítězi čekám spíše Ameriku nebo Indii.
Není fér se tvářit, že máte čisté ruce, ale špinit to někde jinde, to je totiž ona součást sociálního inženýrství. Něco se k nám vrátí, ale moc nevěřím tomu, že by se u nás začaly stavět hutě a znovu by se otevíral důlní průmysl.

PSALI JSME:
Proč Polsko nezavře důl Turów? Ekonomicky se mu stále vyplácí, i s pokutou

S výzvami a neznámými jsou spojeny i zajímavé příležitosti. Kde je konkrétně vidíte? Někde jste zmínil, že kdo nevyužije příležitosti, ten je mrtvý Homolka.
Český průmysl vyčkává. Je v řadě případu v subdodavatelské pozici, kde mu zákazník ordinuje, co bude dělat. Řada firem totiž není schopná si aktivně dojít na trh, aby se zúčastnila investiční aktivity. Ale nikdy není pozdě a právě nyní je ten moment, kdy bychom se měli naučit přicházet na trh s vlastními produkty.
Nejde pouze o energetiku. Velkou změnu čeká český automobilový průmysl, který se bude zásadně měnit. Nyní v něm pracují stovky tisíc lidí a jde o obrovský řetězec. Tento segment bude velice strádat a nyní je poslední moment, aby firmy začaly příležitosti hledat jinde a snažily se přijít s vlastními produkty.

Jste signatářem výzvy k ekonomické transformaci. Jak blízko, anebo daleko jsme od slov k činům? A kdy dojde k nastavení mindsetu, který je potřeba, aby se skutečně s transformací začalo?
Je opravdu za pět minut dvanáct. Model, na kterém česká ekonomika a naše firmy vyrostly, se vzdaluje obrovskou rychlostí. Musíme se tomu přizpůsobit.
I stát musí pochopit, že jde o velkou změnu v hospodářství a musí tomu jít naproti. Musí zkrátka hospodářství tlačit kupředu a ne pasivně vyčkávat, co s námi bude a kam nás trh dovleče. Je to obrovská výzva, která není vidět, ale je těsně pod povrchem. Česká republika se s tím musí umět poprat, protože tam jsou buď obrovské příležitosti, anebo obrovský problém.

Autor je stratég společnosti Alternative Perspectives
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Kostelec 2023: Globální energetická mapa se (z)mění. Evropa se musí připravit

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Ekonomika

Letos už český hrubý domácí produkt poroste

Zpřesněné údaje o výkonu české ekonomiky za loňské závěrečné čtvrtletí hlásí lepší než původně reportované výsledky hrubého domácího produktu (HDP). Dle zpřesněných dat HDP v loňském závěrečném čtvrtletí …

Hrozí růst cen pohonných hmot nad 40 korun za litr

Zlevňování pohonných hmot, jež přechodně nastalo v polovině března, vzalo za své. Zdražování přitom nekončí. Benzín v uplynulých sedmi dnech zdražil o 24 haléřů na litr, nyní se podle údajů společnosti CCS prodává …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.