Pokud by mělo jít o skutečně reprezentativní průzkum, neměl by se uskutečnit na vzorku pouhých 525 respondentů ve věku 18–65 let a nesměl by být dále omezen tím, že jeho účastníci musejí spadat do kategorie domácností s měsíčním příjmem nad 60 tisíc korun. Ty skutečně reprezentativní průzkumy v ČR totiž mají více než tisíc účastníků. Tedy zhruba dvojnásobek. A to bez dalších omezení.
Když si to rozebereme do detailu, tak podle „průzkumu“ asociace žije v každém kraji ČR zhruba 11 mužů a žen, žijících v domácnostech s měsíčním příjmem nad 60 tisíc korun – a zde se nabízí legendární výrok expremiéra Paroubka „Kdo z vás to má“ –, kteří uvedli, že zvažují investici do nemovitosti v zahraničí.
Asociace se tak v době, kdy lidé řeší především inflaci a rostoucí ceny energií, na základě názoru pouhých asi 160 lidí z celé ČR nestydí tvrdit, že „dramatický růst cen nemovitostí spolu s obavou o znehodnocení peněz vinou inflace vede stále větší počet Čechů k tomu, aby se poohlédli po investici do nemovitosti v zahraničí“.
A tajemník AČSS Jiří Šedivý dokonce vysvětlil: „Úvěr ze stavebního spoření nelze podle zákona použít na financování nákupu nemovitosti v zahraničí. U stavebního spoření však není omezeno, jak střadatelé s naspořenými prostředky naloží. Úspory tak lze použít i na pořízení, úpravy nebo vybavení nemovitosti v zahraničí.“
Šedivý jinými slovy říká, spořte s našimi stavebními spořitelnami, čerpejte českou státní podporu – na niž ve formě daní přispívá každý z nás, daňových poplatníků, ač stavebně spoří či nikoliv –, a pak si za tyhle peníze kupte/upravte/vybavte nemovitost v zahraničí, protože v Česku teď chalupy nejsou.
Tajemník Šedivý tak asociaci stavebních spořitelen a jejím členům poskytl „medvědí službu“ a přihrál na smeč těm politikům, kteří hledají možné úspory ve výdajích státního rozpočtu např. i tím, že v rámci škrtů dojde k osekání, nebo dokonce ke zrušení státního příspěvku stavebního spoření.
Opravdu není žádný rozumný důvod k tomu, aby český stát podporoval své obyvatele v tom, aby si za své naspořené a státem (námi všemi, pozn. aut.) dotované finance kupovali či zvelebovali nemovitosti v zahraničí, a tudíž spotřebovávali peníze jinde, než v Česku. A navíc z těchto v zahraničí držených nemovitostí platili daně nikoliv do českého rozpočtu.
Ekonom Lukáš Kovanda nedávno navrhl zrušení státní podpory stavebnímu spoření: „Stavební spoření v Česku ale chřadne už od poloviny nultých let. Jeho státní podporu bychom měli konečně zcela zrušit.“ Připojujeme se k tomuto názoru. Pokud asociace českých stavebních spořitelen vyzývá lidi k nákupu nemovitostí v zahraničí, něco je špatně. A nejen v legislativě.
S osekáváním státní podpory stavebka přišel před lety někdejší ministr financí Kalousek, když stát potřeboval šetřit. A podpora státu se snížila na polovinu ze čtyř tisíc na dva ročně. Pokud by se nyní podpora snížila na nulu, bylo by jen a pouze na stavebních spořitelnách, jak budou motivovat své klienty. Klidně i nákupem nemovitostí v zahraničí, ale už bez státní podpory.
„Opravdu není žádný rozumný důvod k tomu, aby český stát podporoval své obyvatele v tom, aby si za své naspořené a státem (námi všemi, pozn. aut.) dotované finance kupovali či zvelebovali nemovitosti v zahraničí…“
Autor zapomněl dodat, že i ti strašní klienti, co si naspoří na něco jiného než domácí bydlení, poskytují peníze na úvěry právě na ty domácí domy a byty. Z těch se pak generují ty pracovní příležitosti, daně a tak. Takže důvod k tomu má stát stále víc než pádný. Nebo by mohl teda ty desíky miliard korun ročně zajistit lidem z jiných zdrojů.