Výzva vzbudila pozornost nejen tím, že se jedná o desítky milionů dotací, ale také proto, že se vůbec poprvé spojili tři místní bohatí podnikatelé, o nichž se v zákulisí ví, že se osobně vůbec rádi nemají.

Na první pohled zní požadavek rozumně. V těchto třech klubech registrují v mládežnických kategoriích kolem tisícovky mladých sportovců. A je fakt, že po krachu Sazky a změně loterijního zákona se přísun peněz do sportováních klubů výrazně zkomplikoval. Navíc zmíněné trio argumentuje, že v jiných krajích je podpora sportu větší a oni začínají každý ročník s povinností dotovat mládež ve svých klubech v řádu milionů.

Současně jsou tu však námitky, které nelze přehlédnout. Především FK Jablonec je díky osobě Miroslava Pelty, dlouholetého zastupitele města a nyní předsedy fotbalové asociace, příkladem klubu, který umí nevídaně využívat všechny možné druhy veřejných dotací. Vlastník Bílých Tygrů Petr Syrovátko jako majitel stavební firmy Syner je zase vzorem podnikatele, který si umí najít cestu k nadstandardnímu počtu státních zakázek. A o Ludvíku Karlovi je již léta známo, že svého času sice Slovanu výrazně pomohl, ale v posledních letech si z klubu peníze spíše bere, než dává.

Další výhrada směřuje ke skutečnosti, že podobně podfinancovaná je většina klubů, které se sice také věnují mládeži, jen je není tak slyšet a nemají v čele miliardáře. Jejich role však spočívá v tom, že vychovávají mladíky právě pro zmíněné tři kluby, které je pak zhodnocují ve svých týmech nebo při dalším prodeji. Z tohoto pohledu se slova ekonomického náměstka hejtmana Marka Pietera (Starostové), že Liberecký kraj obdržel letos na daních už o 53 milionů korun nad plán, a tedy může uvolnit zhruba 20 milionů na sportování mládeže ve vrcholných klubech, jeví jako přinejmenším krátkozrakost nebo nespravedlnost.

Rovněž argument, že majitelé klubů musejí dotovat činnost mládeže, příliš neobstojí ve světle skutečnosti, že mnohem větší dotace oni sami doplácejí bez mrknutí oka na profesionální sport. A ten samozřejmě nelze provozovat bez mládežnické základny, kde jsou navíc dotace, na rozdíl od profisportu, investicí do výchovy sportovců, které jednou zpeněžím. Stížnost Miroslava Pelty na krach Sazky pak vyznívá už jen jako licoměrnost, protože jako jeden z dlouholetých vrcholných funkcionářů největšího sportovního svazu si měl stěžovat především v době, kdy všichni mlčky přihlíželi řádění ředitele Aleše Hušáka nebo když stát nasměroval Sazku do soukromých rukou.

Zdá se, že žádost o dotace do největšího severočeských klubů bude vyslyšena, rozhodnout se má do konce prázdnin. Podle oficiálních prohlášení jsou pro reprezentace kraje i měst Liberec a Jablonec. A hlas libereckého radního Korytáře, že u pánů Pelty a Syrovátka má dlouhodobé pochybnosti o metodách, jakými vydělávají peníze, protože to dlouhodobě dělají na úkor veřejných rozpočtů, zůstává spíše osamocen.

Desítky milionů dotací, které požaduje trio severočeských sportovních bossů, samy o sobě nic neznamenají z hlediska financování mládežnického sportu, ale ani měřeno rozpočty kraje nebo velkých měst. Ani pro velké kluby, které své náklady počítají v řádech stovek milionů ročně, nejsou otázkou přežití. Význam celé kauzy je spíše v tom, že připomněla otázky kolem sportu mládeže, které musí česká politická reprezentace stejně vyřešit systémově, i když se jí do toho po léta nechce. Nejlépe však systémově a transparentně, a nikoli podle toho, kdo právě sedí na radnici a kdo na ni přišel tentokrát lobbovat.