Ministerstvo publikuje prognózu spíše ze spodní části realistického pásma odhadu vývoje, aby snáze opodstatnilo schodek státního rozpočtu navržený pro příští rok, 390 miliard korun. Pokud by totiž nyní ministerstvo „hýřilo optimismem“, bude se vládě obří deficit, který již rámcově schválila, hájit a ve Sněmovně prosazovat ještě hůře než při přece jenom méně pozitivním výhledu.
Zákonodárci i veřejnost by se celkem oprávněně tázali, proč je třeba tak hlubokého schodku, když má ekonomika poměrně solidně růst. Budou se tedy tázat stejně i takto. Nicméně vládě se bude alespoň o něco snáze argumentovat.
Ministerstvo sice deklaruje svoji naději, že odložení spotřeby domácností během pandemie a její nynější realizace by mohly hospodářský růst v letošním a příštím roce urychlit, přesto však z číselné prognózy výkonu ekonomiky letos i v příštím roce neplyne, že by zhmotnění této naděje ministerstvo přikládalo větší pravděpodobnost než trh.
Úřad by se měl usilovněji zaměřit na přípravu věrohodné dlouhodobé strategie postpandemického ozdravení veřejných financí. Příští rok bude z toho hlediska kritický. Řada zemí, včetně třeba Německa, již podle všeho pokrizovou konsolidaci zahájí.
V případě Česka se tak patrně nestane. České republice tak v pokrizové konsolidaci může ujet vlak za srovnatelnými zeměmi. To by v důsledku znamenalo zhoršení ratingu České republiky a výrazné prodražení jejího zadlužení.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
