Patří mezi ně také Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR). Jde především o dobu opakovaného přidělení zaměstnance stejnému uživateli, pokud už je vyčerpáno tříleté maximum práce pro něj. Dále jde o (výpovědní) dobu předčasného ukončení pracovněprávního vztahu zaměstnance u uživatele, který byl sjednán na dobu určitou.
Tyto změny jsou obsaženy v § 307b odst. 2 a v § 307c Zákoníku práce. Snažili jsme se text změn poněkud změkčit. V paragrafu 307b jsme usilovali o zkrácení doby uplynutí od výkonu práce u téhož zaměstnance pod tři roky, u 307c pak o snížení doby, kdy nesmí pracovněprávní vztah skončit z dříve než nejméně 14 kalendářních na sedm dní.
V prvním případě se říká, že ‚Agentura práce a uživatel jsou povinni zajistit, aby dočasné přidělení zaměstnance k výkonu práce u téhož uživatele nepřesáhlo dobu tří let v rámci období pěti let. Pro účely posouzení doby tří let se jednotlivé doby dočasných přidělení sčítají. To ale neplatí, jestliže od skončení předchozího dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u téhož uživatele uplynula doba tří let.
Ve druhém pak najdeme toto ustanovení: Je-li pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti mezi agenturou práce a zaměstnancem, jejíž součástí je ujednání o dočasném přidělení zaměstnance k uživateli, sjednána na dobu určitou, která je vymezena dobou dočasného přidělení zaměstnance k uživateli, a má-li dočasné přidělení skončit předčasně, nesmí pracovněprávní vztah skončit dříve než nejméně 14 kalendářních dnů po dni, v němž bylo jeho skončení oznámeno zaměstnanci.
Ministerstvo ale návrhy na změny ze strany AMSP ČR nevzalo v potaz. A nejen to. V rámci vypořádání připomínek novely zákona o zaměstnanosti jsme se setkali s negativním přístupem ze strany MPSV.
V případě vypořádání připomínek, kdy mají být předkladatel návrhu zákona a připomínkové místo – tedy AMSP ČR – vzájemně partnery, kteří se domluví na kompromisním řešení, jsme se setkali se zcela opačným přístupem.
MPSV si uvědomuje postavení současné vládní koalice, která disponuje většinou v Poslanecké sněmovně, a ministerstvo takřka není ochotné k jakýmkoliv kompromisům, neboť to takzvaně „protlačí silou“.
Vrcholem „vypořádání připomínek“ bylo oznámení o zkrácení termínu o dva dny, tedy ze středy na pondělí do konce pracovní doby MPSV. Toto zkrácení by bylo možné se skřípáním zubů akceptovat, ale ne pokud je tato skutečnost oznámena v sobotu ve 13:20 a stanovisko není vyžadováno hned v pondělí.
Tento přístup ministerstva a jeho zaměstnanců považuje AMSP ČR za nevhodný a chápe jej jako pohrdání sociálními partnery v rámci připomínkového řízení, neboť zaměstnanci ještě před započetím jednání znají jeho výsledek.
Dokládá to email, z vedení MPSV, kdy bylo AMSP ČR sděleno: „Ostatně z našeho ústního projednání dne 1. 2. 2023 bylo krajně nepravděpodobné, že bychom nějaký z rozporů odstranili.“ Doufám, že tento „vypořádávací šum“ se nám podaří odstranit, abychom dospěli ke kompromisům, které jsou v případě tak důležitého zákona, jakým zákon o zaměstnanosti nepochybně je, nutné.
Autor je manažer pro legislativu AMSP ČR
(Redakčně upraveno)
