Samy o sobě ale střadatelům nic nenesou. Jen mizí. A čím více jich je, tím rychleji se jejich reálná hodnota vypařuje. Takže nad nominálním růstem mezd bych až tak moc nejásal. Je to jen hra čísel.
Růst průměrné nominální mzdy 6,5 procenta. Co to ale lidem přinese? Proti tomu totiž stojí každoroční znehodnocení, co si za tyto peníze koupíme, a to činní 3,5 procenta až téměř deset procent v závislosti na tom, co potřebujeme kupovat. Navíc dlouhodobě zhruba 80 procent zaměstnanců průměrné mzdy nedosahuje…
Peněz je celkově tolik, že už v pomyslné tržnici velkých finančních sfér o ně není velký zájem. A tak úroky na bankovních vkladech jsou nominálně na nule, respektive lehce nad nulou. Avšak reálně jsou záporné, když vezmeme v potaz, co z „koláče“ uloženého na účtu sežere každý rok inflace.
Pokud ale do koše dáme opravdu spotřební věci, a ne třeba i turbíny, a započítáme do něho například ceny bytů, které se, nevím proč, prý do spotřebitelské inflace oficiálně nepočítají, dostáváme se odhadem na roční znehodnocení kolem osmi deseti procent.
Na druhou stranu i peníze, které si chceme půjčit, typicky na hypotéku, jsou nebývalé levné, pod dvě procenta. To znamená, že banky si je na mezibankovním trhu půjčily ještě levněji, když si je mohou dovolit „přeprodat“ tak levně.
Hotovost je král, jen když se otáčí
A jsme zase u toho: Hotovost je sice král, a bez ní se špatně spí, ale peníze jsou už tak levné, že nemají téměř žádnou cenu v jiném pojetí, než je otáčet stylem „příjem/výdej“, tedy na spotřebu. A zbývá-li jich více, uložit do něčeho trvalejšího.
Vlastně proto není divu, že byty, pozemky i rodinné domy zdražují koronakrizi navzdory, že meziročně zdražilo zlato, že zkrátka střadatelé chtějí držet něco, co vydrží.
Jen ale je velká otázka, zda byt na stoprocentní hypotéku, kde člověk spoléhá na to, že mu splátky a fixní provozní náklady jednotky zaplatí nájemník, je skutečně investiční. Volných bytů k nájmu je nyní jen v Praze přes třináct tisíc, nájmy za pouhý jeden covidový rok klesly o zhruba pět procent. A levná hypotéka nebude po celou dobu splácení tak levná…
Vycházet taktak je na pytel, ale výhra ve Sportce, to by teprve byly starosti!
To ale nic nemění na tom, že peníze má smysl mít víceméně na okamžité použití, přičemž do toho se samozřejmě počítá i rozumná rezerva domácnosti. Ta by v ideální situaci měla být zhruba na půl roku chodu domácnosti. Jenže… Na průměrnou mzdu, která sice rostla nad očekávání, nedosáhnou ve skutečnosti dvě třetiny zaměstnanců.
To znamená, že většina bere podprůměrnou mzdu. To, že peníze už nemají vlastně žádnou cenu, je netrápí, neboť co vydělají, tím poplatí složenky a nějaký nákup, byť nepochybně většina sní o tom, že by se tím trápit vlastně chtěla…
Tedy mít peněz více. Jenže taková výhra ve Sportce, to by byly teprve starosti: Kam, respektive do čeho ten balík uložit, abychom si výhru, číslo na výherním tiketu, udrželi a užili i do dalších let? Půda a zlato. Třeba.
