Těžko sázet na to, že na své priority vláda zapomene v letošním roce, v roce volebním. Takřka jisté je, že důchodcům, početné voličské skupině, dárek v podobě „druhého rouškovného“ přijde. Zřejmě se tak stane až později v letošním roce, například v létě.
Tak, aby důchodci do říjnových voleb nezapomněli, kdo a jak je vlastně obdaroval. Ostatně ministryně Maláčová poté, co testovací balonek vypustila, odkazuje, že se o „druhém rouškovném“ bude jednat právě až v létě.
Vhod může ministryni přijít současná debata o zavedení povinného nošení respirátorů třídy FFP2 v obchodech nebo MHD. Déletrvající povinnost nosit respirátory by znamenala značnou finanční zátěž zejména pro nejchudší pětinu českých domácností, což jsou často právě domácnosti důchodců.
Vláda by po vzoru některých zemí, jako je Rakousko, měla v případě zavedení povinnosti nosit respirátory tyto dočasně osvobodit od DPH. V Rakousku jsou takto osvobozeny do poloviny letošního roku. Tím by se konečná cena respirátorů snížila.
Vláda však může jít i jinou cestou. A vyplácet tedy „druhé rouškovné“. Spíš však „respirátorovné“. Pod záminkou výdajů na respirátory by tak důchodcům rozdala třeba i více než pět tisíc korun. Lze spekulovat o částce. Vzhledem k tomu, že respirátory jsou dražší než roušky, nelze vyloučit, že by se vláda odhodlala k výplatě třeba 7500 korun. To by státní rozpočet tedy vyšlo na zhruba 23 miliard korun.
V těchto domácnostech se ročně utratí za léčiva a zdravotnické pomůcky – což je skupina, do níž náleží i respirátory – 1891 korun na osobu, jak plyne z nejnovějších dat ČSÚ; těch za rok 2019.
Výdaje domácností důchodců však například z titulu pokročilejšího věku nezřídka vykazují citelně vyšší výdaje za léčiva a zdravotnické pomůcky, než je uvedený průměr.
Cena nejlevnějších respirátorů, jednorázových, se dnes pohybuje kolem deseti korun. Účinně je lze používat přibližně osm hodin. Za pracovní týden tak osoba utratí za takové respirátory zhruba padesát korun, tedy zhruba 2,6 procenta celoročních výdajů na léčiva a zdravotnické pomůcky.
Takovou finanční zátěž si chudé české domácnosti mohou dovolit maximálně po dobu čtyř týdnů, neboť pak už by musely z důvodu vyčerpávání finančních rezerv omezovat své jiné výdaje, třeba také ostatní náležející do položky léčiv a zdravotních pomůcek.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
Nejvíce mě na článku zaujala věta: jedna pětina nejchudších jsou právě důchodci! Hovoří to za všechno.
Brzo bude pod vedením Babiše polovina národa těch nejchudších! Pracující žebrota už mnoho let nemá ani na větší blbosti než jsou roušky. Velký problém je třeba platit předražené povinné ručení a zbytečnou buzerační instituci zvanou STK.Hlavně v odlehlých pohraničních regionech je provoz mimimální a není prakticky koho nabourat a STK je jen pro klid před policajty…..