V rozpětí jen několika dní byly medializovány hned dva srovnávací testy potravin zakoupených v českých a německých hypermarketech. Ukázaly hned několik skutečností, nad nimiž stojí za to se pozastavit. Srovnatelné potraviny bývají bez ohledu na slevové akce v Německu mnohdy levnější a zboží prodávané pod stejnou značkou nemá stejné složení a chuť – v německých obchodech je kvalitnější. To, o čem dlouho panovaly pouze dohady, se nyní potvrdilo v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické a při nákupu vzorků na obou stranách německo-české hranice.
Testy si na odborném pracovišti zadala jednak europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD) a jednak Potravinářská komora ČR spolu s MF Dnes a časopisem Svět potravin. Součástí druhého testu jsou navíc zkoušky složení potravin a chemických analýz a jejich srovnání s údaji deklarovanými na obalech, jejichž výsledky budou zveřejněny v nejbližších dnech.
Třetina vzorků ze 24 párů potravin prodávaných pod stejnou značkou v Německu a v ČR měla odlišné složení. Např. vyšší obsah tuku měl německý jogurt Activie i margarín Rama (o 10 %), což výrobci zdůvodňují kvalitnějším mlékem při výrobě a snahou používat lokální suroviny.
Dalším argumentem je údajně snaha přizpůsobit se chuťovým preferencím domácích spotřebitelů, takže zřejmě proto obsahuje český ledový čaj o 40 % méně čajového extraktu a u nás prodávané colové nápoje jsou slazené nikoli dražším cukrem, ale fruktózo-glukózovým sirupem.
Asi nejviditelnější rozdíl zaznamená spotřebitel, pokud se rozhodne pro rychlou večeři v podobě mražené salámové pizzy Ristorante (výrobce Dr. Oetker). „Německá“ pizza je obložena 12 % salámu, na té „české“ je ho polovic. Zčásti je pravděpodobně nahrazen kukuřicí, kterou na pizze prodávané u západních sousedů nenajdeme. Oba výrobky jsou přitom prodávány pod stejným názvem a ve stejném obalu. Společnost má prý svými testy ověřeno, jak tato pizza spotřebitelům chutná. „Před rokem 2006 jsme prodávali v ČR identický výrobek jako v Německu, od té doby vyrábíme v Polsku. Kvalitu obou výrobků hodnotili spotřebitelé v našich průzkumech srovnatelně,“ vysvětlil Zdeněk Kvinta ze společnosti Oetker časopisu Svět potravin.
Pozornost vzbudil i rozdíl mezi lančmítem od dánského výrobce Tulip, který pro německý trh dodává konzervy s téměř výhradně vepřovým masem, zatímco česká verze obsahuje 39 % strojně odděleného kuřecího masa, tzv. separátu. A německá varianta je přitom o polovinu levnější.
Na druhou stranu se nepotvrdily mýty, které o některých potravinách kolují. Například, že zmrzlina Magnum prodávaná na západních trzích, tedy i v Německu, je vyráběná z poctivé smetany, zatímco se čeští spotřebitelé musejí spokojit s náhražkovým rostlinným tukem. Složení obou mražených krémů je naprosto totožné a podle uvedených jazykových verzí stejnou zmrzlinu dostanete také v Anglii, Nizozemsku, Španělsku a Dánsku. Ze senzorického posouzení však vyplynulo, že německá zmrzlina má silnější vrstvu polevy a intenzivnější čokoládovou chuť.
Součástí testu bylo i cenové srovnání dvacítky totožných výrobků v supermarketech v Praze a Drážďanech. V Německu stál nákup 854 Kč (přepočet podle kurzu ČNB platného v den nákupu), stejné zboží v České republice 991 Kč, tedy o 14 % dráž. Z celkových 20ti bylo v Německu levnějších 13 produktů. Do očí bijících cenových rozdílů se našlo hned několik: zatímco tuňák Rio Mare stojí německého spotřebitele 70 Kč, ten český si za něj ještě skoro padesátikorunu připlatí. Litrová zmrzlina Carte d´Or stojí v ČR 130 Kč, v Německu jen 82 korun. A zatímco za Kinder mléčný řez utratí české maminky 11 Kč, německé stojí polovinu.
Proč tedy v České republice nakupujeme potraviny dráž než v Německu, kde je kupní síla výrazně větší? Vliv má samozřejmě rozdílná sazba DPH na potraviny – v ČR ve výši 15 %, v Německu 7 %. „Nicméně tento rozdíl není celé vysvětlení. Německo nabízí výrazně větší trh, na kterém se snáz rozpouštějí náklady na dopravu, distribuci a provoz prodejní sítě,“ vysvětluje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
