Napětí v Perském zálivu je totiž jen podpůrným elementem růstu ceny zlata. Hlavním hybatelem jeho ceny byla, je a bude i nadále především extrémně uvolněná monetární politika centrálních bank související s negativními úrokovými sazbami a stav, kdy za současných podmínek nedává ekonomický smysl vlastnit dluhopisy.
Z hlediska objektivních fundamentálních důvodů zlato nikdy nemělo tolik argumentů pro nákup: Rostou objemy nákupů zlata centrálními bankami (ty mají ve svých devizových rezervách přes pětinu zlata, které kdy bylo vytěženo), ve stovce světových měn (včetně české koruny) je zlato tzv. na rekordu, úroky v bankách jsou na nule nebo dokonce v záporu, ještě hůř jsou na tom klíčové státní dluhopisy a evropská a americká centrální banka stimulují ekonomiku tištěním enormních objemů peněz. To vše vytváří velmi dobrou podporu pro růst ceny zlata i v letošním roce.
Zlato je dnes v korunách na rekordu, podobně jako v září loňského roku. Za celý loňský rok se v českých korunách zhodnotilo o 18 %, v amerických dolarech dokonce o 20 %. Citi, jedna z největších amerických bank, prognózuje, že cena zlata se během dvou lety vyšplhá na 2000 amerických dolarů za troyskou unci. Můj odhad je, že letošní rok uzavře na 1800 dolarech.
Přesto má smysl kupovat zlato i dnes, kdy je na rekordních hodnotách. Lidé by si jej ale neměli pořizovat kvůli spekulacím, ale jako něco, co již po tisíciletí spolehlivě uchovává hodnotu. Při současném tištění peněz a devalvaci reálných aktiv je to jedna z historicky ověřených cest. Navíc je zlato v dobách prosperity obvykle „laciné“ a jeho cena prudce roste nahoru v období ekonomických krizí a recesí, kdy finanční prostředky nejsou.
Autor je ředitel akciové společnosti Zlato
(Redakčně upraveno)
