Z velké části je razantní nárůst výsledkem ponížené základny loňského června. I tak však lze označit výsledek za příznivý. Český průmysl se totiž v červnu nad očekávání dobře dokázal vypořádat s potížemi, jimž čelí. Přesto, nebýt těchto potíží, byl by jeho růst ještě razantnější.
Jde zejména o světovou přepravní krizi, postpandemické narušení mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců a s tím související dramatický růst cen přepravních nákladů a vstupních materiálů, včetně například materiálů stavebních. Výpadky v dodávkách, včetně „čipového hladomoru“, letos omezují výrobu například v největších tuzemských automobilkách.
Ostatně, v pátek minulý zveřejnily čísla ke svému ekonomickému výkonu ve druhém čtvrtletí největší ekonomiky EU. Zklamal výsledek Německa. Zato příznivá čísla vykázala italská, španělská nebo francouzská ekonomika.
Německo doplatilo na totéž jako Česko, neboť je zrovna tak silně závislé na průmyslové výrobě a na mezinárodním obchodě. Zato země jako Itálie nebo Španělsko, jejichž ekonomika se více opírá o služby a turistický ruch, těžily ze svého post-pandemického otevření. A z návratu turistů.
Mezinárodní přepravní krize ani výpadky dodávek a zdražování materiálů a vstupů neodezněly, pročež se bude tuzemský průmysl i v dalších měsících potýkat s těmito problémy. Navíc postupně odezní efekt ponížené základny loňského roku, což růst průmyslové výroby opticky sníží.
Za celý letošek tak vzroste o zhruba deset procent. Nebýt výše uvedených potíží, mohl být růst průmyslu až takřka dvojnásobný, zhruba až dvacetiprocentní.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
