„Oběd? Bohužel, skončili jsme po 25 letech.“ Zavřených hospod a jídelen jsou už stovky

„Jdete na oběd? Tak to bohužel. Museli jsme zavřít. Po pětadvaceti letech. Už to nešlo udržet,“ říká pomocná kuchařka z obědové jídelny s až poetickým názvem „Prima chlebíček“ v pražské Londýnské ulici, která donedávna byla součástí stejnojmenných lahůdek.
Jídelna v pražské Londýnské ulici byla oblíbená mezi bílými límečky z okolí i dělníky. Mohli si nabrat z několika druhů salátů, dát si pořádnou polévku, vybrat si ze tří, čtyř dobrých jídel. Ilustrační foto: FAEI.cz

„Už mne nebavilo pořád zdražovat. Na teplé kuchyni musíte pořád něco vymýšlet, a přitom byl problém s dodávkami stále dražších surovin. Podnikání v gastru je pro třicátníky s pevnými nervy, a ty já už nemám,“ říká šéfka firmy Prima chlebíček Ivana Ivánková (60).

Jak dodává, covidové uzávěry a pak šílené zdražování, byly posledními kapkami do jejího rozhodnutí jídelnu uzavřít a věnovat se už jen výrobě a prodeji chlebíčků.

Není výjimkou. Podle údajů společnosti CRIF — Czech Credit Bureau k letošnímu srpnu zanikl ve stravování 1 401 subjekt. Naproti tomu jich bylo založeno 868. Celkový úbytek je tak zatím 536 firem registrovaných ve stravování. K loňskému srpnu se počet podnikatelských subjektů ve stravování celkově snížil o 839.

PSALI JSME:
„Diety“ se letos kvůli inflaci poprvé zvyšují už v průběhu roku

Už letos v březnu Asociace malých a středních podniků a živnostníků hlásila, že provozovatelé stravovacích provozů mají u obědů enormní propady tržeb. Léto bylo pro řadu podniků sice nadějnou náplastí, nicméně analýzy ukazují, že i když podnikům se mnohdy tržby vrátily k předcovidové úrovni, už to nepokrývá energetické šoky…

„Když jsem viděla, co se děje i s energiemi, dostala jsem prostě strach z toho, co bude. Nikdy jsem nikomu nic nedlužila. Ani ukončení jídelny nebylo jen o tom, že jen zabouchnu dveře. Vyplatila jsem odstupné kuchaři a dalším zaměstnancům, chtěla jsem mít čistý štít,“ dodala Ivánková.

Domácí atmosféra k přežití nestačila

Její jídelna byla oblíbená mezi bílými límečky z okolí i dělníky. Mohli si nabrat z několika druhů salátů, dát si pořádnou polévku, vybrat si ze tří, čtyř dobrých jídel. Na stolech vždy čisté kostkované ubrusy, zdarma karafa s vodou a mátou. Pořád plno, ale domácí atmosféra. Přežít to ale podniku nepomohlo.

PSALI JSME:
„Polední meníčko“ bude brzy průměrně za 200 korun

Kuchařka z Londýnské ulice, která dnes s paní Ivánkovou dělá už jen chlebíčky, pauzíruje ve dveřích, které vedly do jídelny. „Stávám tady teď občas kolem poledního, abych to našim stálým hostům vysvětlovala,“ říká. Stejnojmenná prodejna chlebíčků a zákusků, která je hned vedle, totiž zůstává otevřená.  Ovšem i chlebíčky notně zdražily na 45 až 65 korun za kus…

Zákazníci citliví na desetikoruny

Zákazníci jsou u obědů více než kdy před tím citliví na cenu, roli hrají desetikoruny. I v jídelně z Londýnské hlavní jídlo v poslední době také již stálo kolem sto čtyřiceti korun. Tím se ale již přiblížila nedaleké velké a vyhlášené restauraci Vinohradský parlament.

Zároveň jídelna již byla dražší, než specialista na balkánská jídla v sousední Slezské ulici. Původem manželé z Bulharska zde v maličké provozovně vaří rovněž bezmála čtvrt století, a i dnes se s obědovým jídlem drží do stokoruny. Je ale s sebou nebo omezeně na stojáka. Podnik má ovšem díky tomu pořád relativně nízké náklady. A jede dál.

PSALI JSME:
Polovina firem přidá zaměstnancům na jídlo až příští rok

Zavřít reklamu ×
    • No, ale jak sám píšete, nikdo jim nepřidal, takže nechtějí, protože nemají…
      Jinak řečeno, brečíte, ale sám si odpovídáte, ale nechápete, že jste si odpověděl 😀

      Ale to by jste musel přemýšlet, nad tím co jste napsal a co to znamená…

  1. Vstupy v restauraci zdražily o 60-100%, Když to převedete do ceny jídla, guláš by stál 230Kč……. Většina restaurací si razantně snížila marže aby přežila, to se o výrobcích a supermarketech říct nedá ……. Ale hlavně že český Pepík má pocit jak se restaurace na jídle pakují….

  2. Tak v okolí Londýnské je mrtě jiných restaurací. Komu se nelíbí ceny, ať tam nechodí. Já, ačkoliv ne že bych na to neměl, už jen z principu odmítám dát za kuřízek se salátem víc jak 150 Kč a tak to mám se vším. Obecně vše má pro mě nějakou hodnotu a pokud cenu neakceptuji, nekoupím to a tečka. Jde jen o to přežít rok dva dobu, kdy teď všichni nehorázně zdažují víc, než by mohli (měli), aby se ještě nakapsovali. V konečné fázi o trhu rozhoduje zákazník (i když setrvačnost je velká) a holt to bude o tom, že jako obchodník buď půjdu s cenou dolů a nějak kšeft pojede i za cenu malých zisků (ale pojede) nebo nezlevním, zákazníci se na mě vykašlou, nebude žádný zisk a kšeft můžu zabalit a nebudu mít nic. Jednoduché rozhodování.

  3. A může nám autor článku napsat název té oné Balkánské restaurace která zvládá dělat jídla za stovku? Ať hledám jak hledám, tak v sousední (je to přes celý blok a náměstí, takže ehm,ehm) Slezské ulici, nemohu nic dohledat a spíše to na mě působí jako smyšlená „senzace“ na závěr článku.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Podnikání

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.