„Jedno je původně Grand Cherokee, je v něm pětilitrová vé osmička, je to čtyřkolka a je to spíš terénní záležitost,“ říká Petr Vaněk a dodává: „Na hodně velkou srandu v blátě a po polích a různých terénech.“
Druhý, novější vůz, je přestavěná 16 litrová tatrovka. „Užívám si burácení motoru, když je přístroj v pohybu, když všechno funguje podle toho, jak to navrhnu, a vznikají tak živé, dravé a surové Rat Rody,“ říká. „Ovšem tohle už je silniční nebo letištní záležitost. Protože s váhou čtyři tuny si nedovolím vjet s tím kamkoliv,“ vysvětluje, „jenom na trávník“.
Vaněk má velké štěstí v tom, že kolem svého domu a dílny má poměrně velké pozemky. „Auta můžu testovat v praxi. A můžu se vyřádit. Dělám to, protože musím. To jsem já, kdybych to nedělal, tak to nebudu já. Kdybych chodil do práce, po večerech bych stejně trávil život tím, že bych dělal tohle.“
„Nová“ auta staví Vaněk ze šrotu tak, aby „všechno fungovalo a aby to bylo hodně živé a dravé a byla s tím sranda“. Jeho statické ocelové sochařství v určitou chvíli přerostlo z lásky k mrtvému motoru k tomu živému. „Miluju mechaniku motoru, to burácení a tu mechaniku, která je v pohybu,“ svěřuje se umělec, který až dosud vytvořil na 25 velkých soch a několik set menších. „Proces tvorby soch je poměrně zdlouhavá věc,“ vysvětluje.
Za svůj největší úspěch považuje to, že Karen a Bill Davidsonovi (Karen je pravnučkou zakladatele motorkářské firmy Harley Davidson – pozn. red.) mají doma na stole vystavenu jeho sochu a jeho dílo ocenili i v prestižním časopisu Forbes.
Tvorba je Petrovou vášní a zároveň obživou. Pracuje střídavě na dvou místech: V Podkrkonoší, kde vyrostl, a v Praze na ostrově Štvanice. S jeho originálními výtvory, kdy ze starého železa vznikají nová umělecká díla, se můžete setkat pod značkou Sector 66. „Jsem v podstatě samouk. Až posléze jsem přišel na to, že se tento styl v 80. letech zrodil v punkových kulturách ve Velké Británii,“ přiznal Vaněk před čtyřmi lety pro iDnes.
