„Osud židovské dívky ze zápasnického rodu Frištenských v Terezíně vypátral až po mnoha letech její syn,“ říká publicista Pavel Baroch

Rozhovor
„Pátrali jsme o osudu maminky, která o svém pobytu v Terezíně svým dětem nikdy nic neřekla. Tím, kdo objevil až neuvěřitelné okolnosti jejího života, je její nejstarší syn, Čechoameričan Frank Frištenský, ze slavného zápasnického rodu, do něhož se Hana po válce přivdala. „S Frankem jsme knihu napsali společně,“ říká v rozhovoru pro portál Finanční a ekonomické informace (FAEI.cz) spoluautor knihy, publicita Pavel Baroch.
Autor knihy Pavel Baroch (vlevo) a Frank Frištenský. Foto: Tomáš Novák

Loni vám vyšla kniha Mengeleho dvojče A-782 věnované osudu Jiřího Fišera, který jako osmiletý se svým dvojčetem přežil pokusy osvětimského lékaře Josefa Mengeleho. Teď jste psal o dívce z Terezína. Proč vás přitahují osudy lidí za okupace a holocaustu?
Mojí hlavní profesí je novinařina. Myslím, že snad každý novinář má rád silné příběhy, a obě tyto osoby mají za svou opravdu velmi strastiplné osudy – z dnešního pohledu snad až neskutečné. I když jde o události staré desítky let, jsem přesvědčen o tom, že bychom si je pořád měli připomínat. Také proto, aby se už takové věci nemohly nikdy opakovat. Svou roli hraje také to, že teď je možná poslední příležitost ještě mluvit s lidmi, kterým je mnohdy hodně přes osmdesát.

Knihu Moje máma z Terezína přibližující neobyčejně silný příběh židovské dívky Hany Kleinové vydalo nakladatelství Zeď. Publikace vychází k 80. výročí založení ghetta, které se stalo významným místem pro nacistické „konečné řešení židovské otázky“. Foto: Nakladatelství Zeď

Jak jste se s Frankem poznali?
Dal nás dohromady náš společný známý Pavel Taussig, vynikající filmový publicista a autor námětu oscarového Kolji. Pro náš příběh je ale podstatné to, že Hanu Kleinovou osobně znal, jeho tatínek se o ni staral, když se po válce vrátila z Terezína jako sirotek – oba její rodiče totiž odjeli na podzim 1944 jedním z posledních transportů do Osvětimi.
Hana se posléze provdala do slavné rodiny Frištenských a měla s jejich synem Jaromírem tři kluky. V roce 1968 emigrovala celá rodina do Švýcarska, přičemž nejstarší syn František posléze žil dlouhé roky ve Spojených státech a stal se z něho Frank.
Po smrti své maminky v roce 1998 začal po jejím válečném osudu pátrat a hledal někoho, s kým by knihu o mamince napsal. Pavel Taussig mu doporučil právě mne. Frankovi se líbila má první kniha, a tak jsme si plácli a vznikla Moje máma z Terezína.

Když maminka Hana nechtěla svým dětem o Terezíně vyprávět, jak Frank vypátral, co všechno prožila?
Byla to taková sněhová koule, která se postupně nabalovala. Sbírání informací trvalo roky. Frank o své matce mluvil s Pavlem Taussigem a dalšími příbuznými, ale zásadní zlom nastal v okamžiku, kdy se dostal ke knize Děvčata z pokoje 28, která popisuje také osud dívek z Terezína, dokonce ze soudního pokoje, kde v ghettu většinu času bydlela Hana.

Frank napsal německé autorce, která mu poslala kontakty na tyto ženy. Tak se postupně dostal až k pamětnicím, které jeho maminku osobně znaly, nebo se s ní dokonce kamarádily. Právě tyto ženy se ukázaly jako nenahraditelný zdroj informací.
Bohužel některé z nich nedlouho poté, co s nimi Frank mluvil, zemřely, takže jejich svědectví už není možné doplnit o další poznatky, které Frank poté ještě vypátral. Ostatně v závěrečné fázi jsem mu se zjišťováním některých faktů také pomáhal.

Hana Kleinová s Hildou Taussigovou Sladkou, kamarádkou z Terezína, na snímku z roku 1946. Foto: Archív Franka Frištenského

Zjistili jste také něco, co vás skutečně překvapilo?
Ano, nepochybně. Právě tato „neznámá“ fakta dodávají celého příběhu na síle. V celé knize se ostatně snažíme co nejvíce přiblížit, jak se asi čtrnáctiletá holka musela v prostředí ghetta cítit, jak se s tím vyrovnávala, co se jí honilo hlavou při různých kritických situacích.
Omlouvám se, že teď ty největší objevy neprozradím, jsou v knížce. Mohu snad jen naznačit, že se týkají vztahu k jednomu muži v ghettu a že to tajemství držela Hančina kamarádka desítky let. Prozradit ale můžu to, že se Hanka objevila v nacistickém filmu.

Hana Kleinová v propagandistickém filmu z terezínského ghetta natočeného v roce 1944. Foto: Archív Franka Frištenského

O co přesně šlo?
Terezín plnil, nebo měl plnit, rovněž propagandistickou roli. V létě 1944 proto vznikl dokument, pro nějž se vžil název Vůdce daroval Židům město. Vykresluje život v ghettu v těch nejrůžovějších barvách.
Že tam židovští vězni přežívali v katastrofálních podmínkách, že jich tam na pětatřicet tisíc zemřelo, že další desítky tisíc skončily v transportech do Osvětimi a dalších lágrů, kde se většina z nich osvobození nedožila, o tom samozřejmě v dokumentu není nic. No a v tomto filmu si „zahrála“ také Hana Kleinová.
Viděl jsem ty záběry několikrát. Hanka je tam opravdu dobře vidět: Jak zalévá záhony na terezínské zahradě, kde skutečně většinu svého pobytu v ghettu pracovala. Měla štěstí, protože velká část těchto „herců“ nakonec skončila v transportech do Osvětimi. Místo, kde je Hanka zachycena, jsme s Frankem při pátrání v Terezíně také navštívili.

Šťastní manželé Jaromír a Hana s prvorozeným synem Františkem v roce 1951. Foto: Archív Franka Frištenského

Ostatně jako její rodiče, že?
Ano, jak už jsem zmiňoval, oba její rodiče museli do transportu do Osvětimi. Nepřežil ani jeden z nich. Podle jedné z verzí, na kterou Frank narazil, přitom původně měla do Osvětimi odjet se svým tatínkem právě Hanka.
Ale její mamince se údajně podařilo se na seznam napsat místo ní. Pokud to tak skutečně bylo, což už se asi nikdy na sto procent nepodaří prokázat, byla to největší životní oběť, kterou matka může svému dítěti dát.

PSALI JSME:
Jako dítě přežil Osvětim i pokusy doktora Mengeleho

 

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Čím moravský rodák Mendel obohatil svět?

Na počátku výzkumu těch nejmenších stavebních prvků života je nesmazatelná česká, či přesněji řečeno moravská, stopa. Letos 20. července je to přesně dvě stě let od narození Gregora Johanna Mendela, nebo chcete-li …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB