Telekomunikace se stávají stále důležitější součástí našich životů. Mohl byste nám říci, jak moc nás ovlivňují?
Ukazuje se, že na nich v podstatě začínáme být do jisté míry závislí. Představte si, že odejdete z práce a nemáte svůj telefon v kapse. Mnohým lidem se stane, že jsou nervózní a vrátí se zpátky, protože bez chytrých pomocníků nemůžou fungovat. Díky technologickým inovacím nám totiž přinášejí vyšší komfort – můžeme se například připojit na videokonferenci a nemusíme nutně sedět v kanceláři.
To bylo ještě před pěti lety nepředstavitelné. A to jsme jen u pracovní stránky telekomunikací. Je zde ještě aspekt zábavní.
Mám tři malé děti, když se chtěly před pěti lety dívat na pohádky, pustily si satelitní kanál. Dneska v 95 procentech případů už ho nepouštějí, prostě najedou na Netflix nebo HBO a dívají se, na co chtějí. Dříve jsem internetovou přípojku měl primárně pro pracovní účely, dnes ji mám více pro rodinu.
Zvyšují se i díky potřebě zábavy nároky na kvalitu telekomunikačních služeb?
Ano, jestliže ve vaší domácnosti, řekněme před pěti lety, stačila přípojka o rychlosti 20 Mb, tak dnes je to málo a potřebujete 100, za pár let možná budete potřebovat 300. To ukazuje, kam telekomunikace směřují.
Důsledek to má například i v tom, když si vybíráte nové bydlení, když chcete koupit chalupu nebo chcete postavit dům. Dříve lidem stačilo, aby byl v místě vodovod, kanalizace a elektřina, zatímco dnes se už řada lidí ptá, jestli v dané lokalitě je internet a jak je kvalitní.
Technologie jdou opravdu velmi rychle dopředu, mám ale přesto někdy pocit, třeba když jedu vlakem nebo když jsem v metru, že jsou s pokrytím signálu občas problémy. Bude se to v budoucnu zlepšovat?
Je třeba si klást otázku, proč je ve vlaku nebo v metru špatné připojení. Když si totiž operátoři koupili od státu frekvence a zaplatili miliardy, tak jim stát zároveň dal nějaké podmínky, které obsahují i pokrytí území České republiky v nějaké kvalitě. Podle smluv musí být na železničních tratích určitá kvalita signálu, která se ale měří zhruba čtyři metry nad kolejnicí.
Problémem je, jak signál dostat dovnitř vlakové soupravy. Vagony jsou kovové a mají okna s pokovenými skly, a proto to občas nefunguje, protože fungují jako zrcadlo, které signál odráží. Pro telefonování venku by vám současný signál stačil, ale ve vlaku už ne.
Pracuje se na řešení?
Snažíme se řešení najít, ale je tady primárně ekonomická brzda. Pokud je něco enormně drahé a realizace by se nevyplatila, je třeba, aby sílu napnuli všichni hráči, tedy nejen mobilní operátoři, ale také provozovatelé vlakových souprav a správci železniční tratí. Všichni budou muset dát ve prospěch řešení něco na stůl.
Pokud správa železnic umožní operátorům za rozumných podmínek využít například pozemek, kde se může postavit stožár, kam se umístí technologie, a pokud České dráhy nebo jiný vlakový dopravce každou novou vlakovou soupravu automaticky vybaví technologií, která umí přijímat signál, pak může všechno fungovat. To je ale ideální příklad. V Rakousku právě díky aktivní spolupráci státu, mobilních operátorů a dopravců dosáhli na železnici velmi kvalitního pokrytí.
A co se týče pražského metra?
Tam už jsme dnes významně pokročili. Pražanům se nedostupnost sítí nelíbila a vůbec se tomu nedivím. Mobilní operátoři ale zaplatili peníze za možnost vysílat, když ale chtěli vysílat v tunelech, tak jim dopravní podnik řekl, aby zaplatili znovu. Podmínky byly ale velmi nevýhodné.
Minulé vedení Prahy si to dalo jako politické téma a chtělo signál v metru mít, a proto se změnil také přístup dopravního podniku, což v důsledku akcelerovalo projekt s rozpočtem tři čtvrtě miliardy korun.
Dnes je ve většině stanic pražského metra dokonce nejmodernější 5G signál a pár stanic na pokrytí ještě čeká. To ukazuje, že na technické problémy se můžeme buď vymlouvat, anebo můžeme hledat společná řešení.
S novou 5G technologií se objevily taky konspirační teorie o škodlivosti pro zdraví populace. Je elektromagnetické záření opravdu nezdravé?
S konspiračními teoriemi se roztrhl pytel nejen v telekomunikační branži, ale ve všech oblastech života. Samozřejmě jsme to zaregistrovali a řekli jsme si, že to exaktně změříme. Domluvili jsme se s panem profesorem Vrbou z ČVUT a na Vinohradech jsme měřili úroveň záření a porovnávali s hygienickými limity v České republice.
Měřili jsme na ulici a dospěli jsme k tomu, že úroveň reálného záření je stotisíckrát nižší, než je hygienický limit a že ve vzdálenosti tří metrů od antény je 100krát nižší, než daný limit. Elektromagnetické záření je běžnou součástí našeho života, protože každý den od rána do večera na nás dopadá záření slunce, což není nic jiného než elektromagnetické záření.
Z mého laického pohledu je kolem nás více a více záření, přitom se zvyšuje věk dožití. Nevidím proto žádnou souvislost.
Na tom je paradoxní, že když jsme problematiku řešili s významnými lékaři, tak se smáli a říkali, že největšími technologickými inovacemi ve zdravotnictví byly výpočetní tomografie a magnetická rezonance, což není nic jiného než magnetické záření, díky kterému dnes dokážeme nejen diagnostikovat významně více onemocnění, ale také řadě chorob předcházet. Elektromagnetické záření tak tomto pohledu pro změnu prodlužuje život a chrání zdraví.
Velkým tématem, které novináři občas otevřou, je sběr osobních dat zákazníků. Jak dlouho musí operátoři uchovávat data a je možné třeba tři měsíce zpětně vyslechnout hovor zákazníka operátora?
Operátoři mají nějaké povinnosti ze zákona, které říkají, že pokud rozhodne soud, musíme zpřístupnit část historii komunikace. Je pravda, že operátoři mají o lidech relativně velké množství dat, ale na druhou stranu si troufám říct, že Facebook nebo Google o vás ví mnohem více, než mobilní operátor.
Sběr dat je dán také technologicky. Operátor například potřebuje znát polohu vašeho přístroj, aby mohl správně nastavit síť a aby zajistil dobrou kvalitu služby. Polohu člověka přesto nezná s přesností na desítky nebo na jednotky metrů jako Google, když si ve svém mobilu pustíte aplikaci Google Maps, protože ta vás vlastně sleduje přes GPS, zatímco operátor tuto technologii nevyužívá.
Operátor pouze dokáže lokalizovat trajektorii, a jak daleko jste připojen k základnové stanici, což v praxi znamená, že daný telefon musí vidět zhruba na tři základnové stanice, pak podle matematického výpočtu s nějakou pravděpodobností určí vaši polohu.
Nevýhodou toho určení polohy je, když jste například v hustě obydlené oblasti, jako je město, kde je vysílačů více, tak přesnost může být na stovky metrů, ale když jste někde na venkově, na louce či v lese, může to být klidně s přesností na dva kilometry. Nemějme přehnaná očekávání, že o vás operátoři vědí úplně všechno. Je třeba říct, že operátoři velmi dbají na ochranu osobních údajů a je to pro ně něco jako Písmo svaté.
Takže předávání dat nepřipadá v úvahu?
V rámci pandemie covid-19 jsme byli oslovováni složkami státu, abychom pomáhali v boji proti nákaze. Řešili jsme zasílání informačních SMS, ale už jsme nesdíleli data o pohybu lidí, kteří se třeba nacházeli v nějakém místě s nákazou – a ani jsme o této myšlence nezačali uvažovat.
Odborníci na ochranu osobních údajů ž řad mobilních operátorů upozorňovali, že přes to nejede vlak a že to zákon neumožňuje. Operátoři berou ochranu osobních údajů skutečně vážně i z toho důvodu, že důvěra zákazníka je to nejcennější, co mohou mít. V tomto směru jsou podle mě daleko rizikovější a nebezpečnější aplikace, které v chytrém telefonu máme nainstalované.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
Bezpochyby. Lezou mi na nervy, dnes a denně !!
A co například obchodování s osobními údajů zákazníků? Třeba TelcoScore, proč není zmíněno v rozhovoru? To je největší zneužití citlivých údajů za účelem zisku.