Zajistí tak pro dětská onkologická oddělení hry, stavebnice a kreativní sady, které nemocným dětem pomohou prožít čas hospitalizace co nejsmysluplněji. „Nemocné děti potěší všechno, co je vytrhne z každodenní nemocniční šedi. Mají radost z každé návštěvy a dárku. Pro hematologicky/onkologicky nemocné děti však musí být výběr velice kritický a důsledný. Mnoho hraček koncentruje několikanásobně vyšší počty bakterií, které pro děti v léčbě znamenají obrovské riziko. Mezi takové se řadí např. plyšové hračky, ale i knihy,“ říká Kateřina Wich z Radosti dětem. „Při výběru her, stavebnic a tvořivých sad, které nabízí Agátin svět, jsme každou hru prověřili na všechna možná rizika. Jelikož děti tráví velkou část léčby na lůžku, jsou pro ně vhodné např. hry a kreativní sady, se kterými si mohou hrát samy nebo pouze ve dvou, puzzle s většími dílky a všechny omyvatelné hry a stavebnice.“

Podle sociální koordinátorky Kateřiny Doležalové mají u nemocných dětí velký úspěch deskové hry pro jednoho nebo pro dva, karetní a vzdělávací hry. „Dívky oblékají panenky, v oblibě jsou jsou různé sešity s nálepkami, kreativní sady pro dívky, všichni rádi skládají lego. Vhodných hraček není nikdy dost. Průběžně dovybavujeme herny na oddělení a ubytovně, dáváme hračky jako dárky k narozeninám, na Vánoce, ale i dle potřeby jako lék na smutno,“ doplňuje Doležalová.

Agátin svět založily před 11 lety dvě sestry, z nich jedna prodělal v mládí vážnou nemoc. „Chodila jsem za sestrou do nemocnice a nejvíce ji potěšilo, když jsem s ní hrála na posteli hru,“ mluví Kristýna Křížová o motivaci, proč se hračkářství do projektu zapojilo a aktivovalo samotné výrobce hraček a svoje zákazníky, ať učiní totéž.

Na pobyt v nemocnici vzpomíná Lucie Štrublová, které lékaři v 10 letech zjistili maligní karcinoid jater s metastázami. „Když jsem se začala léčit, nebyla jsem úplně malé dítě, ale i tak jsem si ještě s hračkami hrála. Tehdy ještě nebyly hry na počítači tak rozšířené, jako je tomu dnes. Potřebovala jsem něco trochu sofistikovaného, čím bych se zabavila na několik dnů v kuse, a tak by mě složitější hra nebo stavebnice určitě potěšila. Věřím, že i v dnešní době on-line her a různých vymožeností se najdou na oddělení děti i rodiče, co by si se stavebnicí rádi vyhráli,“ říká bývalá pacientka. Nyní je po úspěšné transplantaci jater a pracuje v organizaci Společně k úsměvu, jež pomáhá jak současným, tak bývalým onkologickým pacientům. Podobně to vidí Markéta Šejnohová, která se léčila v 17 letech s Hodgkinovým syndromem. „Ráda jsem tvořila, malovala na šátky, vyráběla jsem různé ozdoby z korálků. Co si vzpomínám na malé děti, ty měly stále stavebnice v ruce. Ty jsou a budou pořád pro ty nejmenší nejlepší hračkou,“ doplňuje.

Každý rok v tuzemsku lékaři vysloví onkologickou diagnózu u přibližně 400 dětí, které se léčí v 8 onkologických a hematologických centrech v republice.