
Nemocnice v Rumburku upadla do insolvence poté, co její vlastník, město Rumburk, nebylo schopno uhradit provozní ztrátu přesahující 50 milionů korun. Audit ukázal, že Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) platila Děčínu za jednotku produkce 30 961 korun, zatímco Rumburku jen 27 155 Kč. Menší pojišťovny dokonce hradily ještě méně, jedna dokonce jen 18 991 Kč.
V přeshraniční péči, pro pacienty léčené v jiné zemi EU, přitom ministerstvo zdravotnictví stanovilo sazbu až 39 635 Kč. Za takových podmínek není divu, že nemocnice zkrachovala, město Rumburk přišlo o majetek a lidé o péči, konstatuje Platforma zdravotních pojištěnců v aktuální tiskové zprávě, kterou redakce portálu FAEI.cz obdržela.
„Pro 55 tisíc občanů Šluknovského výběžku znamená krach nemocnice další zhoršení již nyní špatného přístupu k zdravotní péči. Tito pojištěnci pojišťovnám zaplatí stejně jako ostatní, ale za základní péčí porodnice či chirurgie pojedou přes hodinu, na rozdíl od obyvatel Prahy, kde pojišťovnám nevadí platit dvě miliardové nemocnice doslova na téže ulici,“ zdůrazňuje Ondřej Dostál, spoluautor ústavní stížnosti proti nerovným úhradám signované 46 senátorkami a senátory.
Příčinou krachu jsou úhradové vyhlášky
Rozdíly v úhradách mají původ v tzv. úhradových vyhláškách, které vydává ministerstvo zdravotnictví. Vláda sice v programu slíbila vyrovnání sazeb, ale svůj slib nesplnila. Skupina senátorů napříč politickými stranami se rozhodla tuto zjevnou nespravedlnost řešit před Ústavním soudem.
„Kauza nemocnice Rumburk je názorným příkladem, proč je naše ústavní stížnost důvodná a potřebná,“ říká senátor Ivo Valenta, zástupce senátorů, kteří loni v prosinci podali Ústavnímu soudu podnět ke zrušení úhradové vyhlášky a dalších předpisů o financování nemocnic. „Současný model financování může způsobit, že brzy zaniknou i další nemocnice. Ministr dluží občanům v regionech reformu, která měla být provedena již dávno,“ tvrdí Valenta.
Vláda ve svém vyjádření pro Ústavní soud uvedla, že v případě úhrady neodpovídající nákladům může nemocnice požadovat po pojišťovně úhradu vypočtenou individuálně, odchylně od vyhlášky. „Takové ustanovení v zákoně skutečně existuje, ale využíváno je netransparentně a ve prospěch vyvolených, jak kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad,“ komentuje Dostál.
Rumburk se o úhradu soudí
Rumburku nebyla úhrada dorovnána, přestože se o to od roku 2015 dokonce soudí. „Pokud by pojišťovny dorovnaly úhradu Rumburku za poslední tři roky aspoň na úroveň sazeb, které VZP hradila Děčínu, Rumburk by se rázem ocitl v plusu, mohl by přilákat zpět lékaře z Německa a zajistit pacientům péči,“ říká Dostál.
„Takto férový přístup by pak ale jistě žádali i další znevýhodnění lékaři či nemocnice, a kdyby i podfinancovaná Bulovka či FNUSA chtěla stejné sazby jako Motol, definitivně by se zhroutil humbuk úhradových vyhlášek, kterými si historicky bohatí rozdávají naše peníze mezi sebou navzájem,“ dodává spoluautor ústavní stížnosti.
Chybný pokus o novelu zákona
Ministerstvo zdravotnictví před dvěma týdny rozeslalo návrh novely zákona o zdravotním pojištění, kterou zdůvodňuje jako reakci na ústavní stížnost senátorů. Novela má například zrušit tzv. rámcové smlouvy a vytvořit větší prostor pro to, aby se jednotlivě domlouvaly pojišťovny s poskytovateli. To však vyvolává spíše obavy.
„Jednotlivý soukromý lékař nemá šanci dohodovat se s generálním ředitelem zdravotní pojišťovny o textu smlouvy a je postaven před situaci, kdy mu nezbývá než akceptovat vše,“ říká senátorka Alena Dernerová, lékařka a signatářka ústavní stížnosti. Individuální smlouvy bez jakékoli transparentnosti dávají velký prostor pro korupci, zvýhodňování některých poskytovatelů a znevýhodňování jiných, upozorňuje a dodává, že za problematické považuje také navržené pravidlo pro ukončování smluv.
Kdo odpovídá pojištěncům za dostupnost péče?
Pojištěnci svou roli plní – oproti 220 miliardám z roku 2011 odvedli letos na pojistném a daních 320 miliard a napřesrok jim ministr naúčtuje 340 miliard. Záruku dostupnosti péče ale reálně nemají. Pokud pojišťovna nezajistí dostupnost péče, která je u základních nemocničních oborů 60 minut, může jí ministerstvo zdravotnictví uložit pokutu až deset milionů korun.
„Záruky časové a místní dostupnosti se do zákona dostaly za ministra Hegera v reakci na stížnosti pacientů s roztroušenou sklerózou na nepřiměřené čekací doby na léky, mimochodem také v nemocnicích na Ústecku,“ připomíná Dostál.
„Stále se setkávám se stesky pacientů na nezajištění péče, ať už jde o zubaře, praktiky, léková centra nebo třeba porodní péči v Rumburku. Nevím však z praxe ani o jediném případu, kdy by se ministerstvo pojištěnců zastalo a pojišťovnu skutečně pokutovalo,“ konstatuje Dostál.
Za zajištění péče po krachu nemocnice v Rumburku odpovídají dle zákona zdravotní pojišťovny, v případě jejich selhání pak stát. „Jde o povinnosti, které mohou občané v krajním případě vymáhat i soudně, včetně náhrady vzniklých škod. To nastane, pokud politici a úředníci ve své roli selžou,“ předpovídá Dostál.
Tak to vidíte jak to vlastně všechno je, vše do Prahy a ostatní dřou nouzi s bídou proč to nejde všem stejně za úkon dnes sehnat zubaře na vsi a nebo menším městě nemožné a obvoďáci žádná kvalita a když něco potřebujete tak je vlastně otravujete ! !!
A to je celý ten problém. Dřívější zdravotnictví se muselo zlikvidovat, zprivatizovat a zesoukromničit. Ale stát stále vybírá zdravotní pojištění. To pak přerozdělí zdravotním pojišťovnám, ty je pak přerozdělí (něco si samozřejmě nechají pro sebe) do zdravotních zařízení, ale zase tak, aby z toho něco ukáplo. A zařízení je přerozdělí na oddělení a pak se všichni diví, že za vytržený zub dostane lékař na vesnici desetinu toho, co v Praze. V Praze totiž jsou přímo u zdroje, mají jinačí ústa a dokážou je lépe otevírat!