Nedílnou součástí portfolia je likvidní rezerva, k níž se pak dodávají další složky. Ty jsou určeny klientovými požadavky a očekáváními, takže zpravidla v portfoliu ještě bude další hotovostní nebo dluhopisová složka. Poté následují akcie, resp. akciové fondy.
Mohou se také doplňovat nemovitosti, a to především u větších portfolií. Často také klienti poptávají další typy investic, jako jsou komodity či korporátní dluhopisy. Jejich zařazení ovšem není doporučeníhodné, protože rizikovost bývá značně vysoká, resp. neadekvátně vysoká vůči výnosovému potenciálu.
Nejběžnější akciová portfolia dosáhla v uplynulých deseti letech velmi dobrých výsledků. Naše analýza namátkově porovnala několik dynamických portfolií, s nimiž se její poradci nejčastěji setkávají u nových či potenciálních klientů, případně v odborné komunitě.
Zatímco inflace znehodnotila v poslední dekádě finanční prostředky téměř o polovinu, zhodnocení potenciální investice ve většině těchto portfolií inflaci překonalo, a to i výrazně v případě trhů v USA. V uplynulém desetiletí tak bylo možné investicí do dynamických akciových portfolií zhodnotit o 100 i více procent, a to zejména díky výkonnému akciovému trhu v USA.
Pokud by se provedla analýza na jiném časovém horizontu, tak i výsledky jednotlivých srovnávaných portfolií by byly jiné. Smyslem provedené analýzy není ukázat horší anebo lepší řešení. Je docela možné, že pokud by se porovnával horizont nikoliv deseti, ale 11 let nebo třeba šesti roků, tak porovnání dopadne jinak.
Portfolia na prvních pozicích nebyla nejlepší v každém sledovaném roce, někdy byla dokonce nejhorší. Nicméně v dlouhodobém horizontu daných 120 měsíců byl výsledek jasný. Z porovnání rovněž vyplývá, že prim hrála pasivní řešení založená na ETF fondech (burzovně obchodovaných fondech, pozn. red.) zaměřených na vyspělé trhy.
V rámci strategické alokace investice je třeba zvážit časový horizont investice, rizikový apetit investora, očekávané výnosy a výnosový potenciál jednotlivých portfolií ve vztahu k dlouhodobě působícím rizikům, jakými jsou inflace, úzce vymezený region apod. Když se nějakému regionu daří, jako třeba velkým akciovým společnostem USA, tak se to promítne do daného řešení.
Např. Freedom portfolio 1b je pouze fond ETF iShares Core S&P 500 zatížený poplatkem. Protože jde o americké akcie, jimž se dařilo v posledních deseti letech nejvíce, tak i tento ETF fond „vyhrál“. Všechna ostatní uvedená řešení, jsou buď složená z několika fondů či několika regionů, nebo jejich portfolio manažeři vybírají jednotlivé akciové tituly podle svých tajných interních pravidel.
Určení srovnávaných instrumentů je zcela obecné – vždy jde o dynamická akciová portfolia, která jsou vhodná na dlouhodobou investici, protože v krátkém časovém horizontu mohou akcie hodně kolísat. Možné je i zařazení uvedených portfolií do tzv. dlouhodobého investičního produktu (DIP). Vždy je ale třeba vzít v úvahu další okolnosti.
Potenciální investor by se měl seznámit s rizikovostí, poté by měl zvážit další kritéria, na jejichž základě svůj výběr omezí – nákladovost a složení samotných portfolií, velikost fondů, velikost správce, historie, tradice, počet držených pozic, zkušenosti portfolio manažera, dlouhodobou výkonnost, expozici vůči dalším rizikovým faktorům apod.
Autor je investiční analytik společnosti Freedom Financial Services
(Redakčně upraveno)
